Obsah Menu

Přemysl Otakar II. - český král

Přemysl Otakar II. – král železný a zlatý – vládl 1253 – 1278

narozen – 1233
otec – Václav I. (1205–22.9.1253)
matka – Kunhuta Štaufská (?-12.1240), dcera římského krále Filipa Štaufského
zemřel – 26.8.1278 v bitvě na Moravském poli

sourozenci

  • od obou rodičů – celkem 1 bratra a 3 sestry

Vladislav (?-3.1.1247) – od dubna 1246 manžel Gertrudy Babenberské
Božena (?-1270) – manžel Ota III. Braniborský
Anežka (?-1268) – manželka Jindřicha Jasného, markraběte míšenského

děti

  • z 1. manželství od dubna 1252 s Markétou Babenberskou (1210–28.10.1267) neměl žádné děti. Této Markétě dal přednost v r. 1225 císařův syn Jindřich Štaufský před sv. Anežkou Českou, dcerou Př. Ot. I.

Markéta byla jednou tak stará jako Př. Ot. II., byl to politický sňatek, který ukončil 18.10.1261 po domluvě manželů rozvod

  • z 2. manželství od 25.10.1261 s Kun­hutou Uherskou vnučkou uherského krále Bély IV. – celkem 4

Kunhuta (1265– 1321) – provdala se po složení řeholního slibu na nátlak bratra Václava II. za vévodu Boleslava Mazovského (svatba byla velký skandál). Později se vrátila do Prahy a znovu vstoupila do kláštera sv. Jiří, kde se později stala abatyší.
Anežka (1269 – 1296) – manželka Rudolfa II. Habsburka(? – 10.5.1290). R. 1290 se jim narodil syn Jan zvaný Parricida, což znamená „ten, který zabil svého příbuzného“. V tomto případě svého strýce a císaře Albrechta.
Václav II. (27.9.1271–21­.6.1305) – pozdější český král
Markéta

  • s milenkou, dvorní dámou 1. manželky Anežkou Palceříkem

z rodu Kuenringů – celkem 4
Mikuláš Opavský (1254– 1318) – opavský vévoda
Anežka – manžel pan z Vartemberka
Eliška – manžel pan ze Strakonic
dcera – manžel Lacek z Kravař

-s další milenkou – syna 1
Jan (?-8.1296) – vyšehradský probošt, kancléř a člen rady nevlastního bratra Václava II.


Přemysl Otakar II. byl jako druhorozený určen pro církevní dráhu. Po smrti bratra propadl jeho otec Václav I., jako už několikrát, do depresí. Česká šlechta ho proto v roce 1248 zvolila mladším králem a spoluvladařem.
Tuto vzporu si odpykal krátkým uvězněním.

V roce 1251 bojoval s uherským králem Bélou IV. o rakouské země. Rakouským vévodou byl zvolen náš Přemysl Otakar II. po sňatku s 50-ti letou dědičkou Markétou. Bélovi IV. přenechal v mírových smlouvách část Štýrska.

Po smrti svého otce Václava I. v r. 1253 se ujímá vlády v Českých zemích jako dědic českého království, ale korunovat se nechává až 25.12.1261 se svou 2. manželkou v bazilice sv. Víta.

V roce 1254 vytáhl na křížovou výpravu proti pohanským Prusům a očekával za to od papeže Alexandra IV. uznání dědických práv pro své nelegitimní děti s 16-ti letou milenkou Anežkou, přezdívanou Palceřík. Papež pro ně potvrdil legitimitu, ale popřel nástupnické právo na trůn.
Při této výpravě založil na Baltu město Kaliningrad.

V roce 1260 se opět rozhoří boj s Bélou IV. Mírové smlouvy a územní nároky opět stvrdil sňatkem. Po rozvodu s Markétou Babenberskou si bere 15-ti letou vnučku uherského krále Bély IV., Kunhutu Uherskou.

Následují slavné roky jeho vlády, kdy se stal nejmocnějším mužem střední Evropy, podpořené nálezem stříbra v Kutné Hoře. Území rozšířil až k Jadranu, stal se 1. reformátorem v zemi, kdy ustanovil zemský sněm, zemské soudy, založil všeobecné zemské desky a zakládal nová města.

Své bohatství a slávu dal například na odiv 5.10.1264, kdy platil svatbu své neteře Kunhuty Braniborské se synem Bély IV., také Bélou. Svatba se konala na polích na pravém břehu Dunaje poblíž Vídně. Bylo přikázáno postavit přes řeku most, široký na
10 jezdců vedle sebe a svážely se zásoby nejen pro lidi, ale i jejich koně. Vína tolik, že by to stačilo na několik dní pro obyvatele dvou zemí. Poslové se rozeběhli do všech koutů s pozváním od českého krále na svatbu jeho neteře.
Dlouhé stany pro hostinu byly ověšené aksamitem, zdobené erby a prapory. Na polích tábořilo statisíce hostů a diváků. Byli zřízení úředníci, kteří obstarávali potraviny a nápoje jak si kdo poručil. K slavnostnímu turnaji se přihlásilo tolik rytířů, že se nakonec museli rozlosovat a někdo nebojoval.
Největší nádheru měla sama nevěsta: nachovou suknici vyšívanou arabským zlatem, ozdoba čepce převyšovala cenu anglické koruny, spony na prsou a pás se nedal ani ocenit, plášť lemovaný perlami a drahokamy. Hlavní stan, ve kterém se konaly oddavky byl z drahého sukna, zdobený zlatem.

Neméně velkolepou slávu připravil 2.2.1265 v Praze u příležitosti křtu své legitimní prvorozené dcery Kunhuty.

Jako první český vládce měl možnost získat titul římského císaře, ale jeho moci se bála říšská knížata, proto zvolili bezvýznamného hraběte Rudolfa z Habichsburku (Habsburského). Přemysl Otakar II., jako volitelný kurfiřt, nebyl na tuto volbu pozvaný.

Přemysl Otakar II. s novým císařem nesouhlasil a chtěl si vojenskou silou prosadit svoji vůli. V tomto střetnutí ho nepodpořili někteří čeští šlechtici, mezi jinými Vítkovci v čele se Závišem z Felkenštejna. Vojensky oslabený Přemysl musel ustoupit a uznat nového císaře. Císař mu vzal všechny jižní země a dovolil vládnou pouze v Čechách a na Moravě.

Přemysl myslel na odvetu. K rozhodujícímu střetnutí došlo 26.8.1278 na Moravském poli u vesnice Durenkrut, kde byl mocný Přemyslovec zavražděn. Podle legend prý došlo ke zradě, ale není to pravda. Pouze chaos a nedorozumění způsobilo odtržení části armády spolu s Přemyslem, která se dostala do obklíčení.

Nepřátelé Přemysla obklíčili, svlékli mu (prý zlaté) brnění a 17 ranami do nahého těla ho usmrtili. Nejvážnější byla rána do hlavy, která mu rozťala lebku ve dví.

Císař Rudolf Habsburský nechal jeho tělo převézt do Vídně, kde ho nabalzamovali, oblékli do bohatého roucha a 30 týdnů vystavovali na marách po kostelích, aby se mohli všichni na vlastní oči přesvědčit, že obávaný král železný a zlatý je mrtev.
Tělo mrtvého nechtěl vydat, dokud vdova Kunhuta a čeští páni nebudou souhlasit se spojením rodu Přemyslovců a Habsburků.
Tak se v Jihlavě konala dvojí svatba: následník českého trůnu Václav II. si bral Habsburkovu dceru Gutu a její bratr Rudolf II. Habsburský se oženil s Anežkou, sestrou Václava II.

Mladé Habsburky si otec odvezl zpět do Vídně a následník českého trůnu šel do zajetí svého poručníka Oty Braniborského. V Čechách řádili Braniboři a na Moravě Habsburkovo vojsko.
Následovaly nejkrutější roky pro naše předky, kdy se k poválečnému rabování země přidala ještě neúroda a hladomor v letech 1281/82.

Ostatky krále Přemysla Otakara II. byly nejprve pohřbeny ve Znojmě a do Prahy převezeny až v roce 1296 a provizorně pohřbeny v klášteře na Františku. Nyní spočívají v Saské kapli chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
Jeho srdce zůstalo u minoritů ve Vídni a dnes už nikdo neví, kde bylo uloženo.

ZAJÍMAVOSTI Z ANTROPOLOGICKO-LÉKAŘSKÉHO PRŮZKUMU

Ten provedl tým lékařů a vědců pod vedením známého antropologa Emanuela Vlčka v roce 1976.

Po odsunutí kamenného náhrobku z dílny Petra Parléře, zpodobňujícího Přemysla Otakara II. a kamenné desky v podlaze kaple se objevil otvor (92×39cm, hluboký 44cm), téměř celý vyplněný dřevěnou truhlicí.

Rozpadlé pozůstatky krále byly zabaleny do textilie. Na lebce byla královská pohřební koruna, vedle těla žezlo a jablko. Mezi čelistmi byla olověná destička s identifikačním nápisem.

Podle kosterních pozůstatků měl štíhlou, svalnatou postavu, asi 168 cm vysokou. Dobře zachovalý zdravý chrup s mírným předkusem horní čelisti.
Sérologicky měl krevní skupinu B.