Obsah Menu

František Ferdinand d'Este - následník trůnu

arcivévoda František Ferdinand d'Este byl kandidát na Rakousko-uherský trůn po smrti jediného syna císaře Fr.Josefa I. (Rudolfa) a bratra císaře (Karla Ludvíka)

narozen – 18.12.1863 ve Štýrském Hradci
otec – Karel Ludvík (30.7.1833 Vídeň – 19.5.1896 na tyfus) – bratr císaře Františka Josefa I.
matka – Marie Annunciata Neapolsko – Sicilská (24.3.1843 – 4.5.1871 na tuberkulózu) – dcera krále Obojí Sicílie Ferdinanda II.
zemřel – 28.6.1914 při atentátu v Sarajevu

sourozenci

  • od otce a jeho 1. manželky Markéty Saské (1840 – 1858) – sňatek 4.11.1856 v Dráž­ďanech – žádné děti
  • od obou rodičů – sňatek 21.10.1862 – 2 bratry a 1 sestra

Ota (21.4.1865 Štýrský Hradec – 1.11.1906 Vídeň, na sifilis) – celým jménem Ota František Josef Karel Ludvík Maria. Otec posledního panovníka R-U monarchie Karla I. (vládl 1916 – 1918). Oty se pro skandály zřekla Habsburská rodina a odešla od něj i manželka Marie Josefa Luisa Saská (1867 – 1944).
Ferdinand Karel (27.12.1868 Vídeň – 10.3.1915 Mnichov) – celým jménem Ferdinand Karel Ludvík Josef Jan Maria. Kvůli nerovnému sňatku s měšťankou Bertou Czuberovou mu byly odebrány všechny tituly a hodnosti a vyloučen z rodiny přijal občanské jméno Ferdinand Burg.
Markéta Žofie (1870 – 1902)

  • od otce a jeho 3. manželky Marie Terezie Portugalské (24.8.1855 – 12.2.1944) – sňatek 23.7.1873 – 2 sestry

Marie Anunciáta (1876 – 1961) – abatyše na Hradčanech
Alžběta Amálie (1878 – 1960)

děti

  • z manželství od 1.7.1900 s Žofií Chotkovou (1.3.1868 – 28.6.1914) – celkem 4 děti

Žofie (24.7.1901 Ko­nopiště – 27.10.1990)
Maxmilián (29.9.1902 Vídeň – 8.1.1962 Vídeň) – s manželkou Alžbětou Bonou, hraběnkou z Waldburgu na Wolfeggu měli 6 synů.
Ernest – Arnošt (27.5.1904 Ko­nopiště – 5.3.1954 Štýrský Hradec) – s manželkou Marií Terezou Woodovou měl 2 syny.
syn (1908) – zemřel při porodu

  • s milenkou, prodavačkou Marií Hahnovou, ještě za mládeneckého života – syn, Marie dostala peníze a odstěhovala se i se synem do USA

František Ferdinand byl celým jménem František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria, arcivévoda Rakouský.

V jeho 12 letech zemřel modenský vévoda František V. z Este. Tento vévoda byl bezdětný a veškerý svůj majetek na 500 stranách závěti odkázal tomu Habsburkovi, který přijme příjmení d'Este a titul modenského vévody. Tak se z Františka Ferdinanda, od té doby d'Este, stal nejbohatší člověk nejen císařského rodu, ale i Evropy. Kromě značných nemovitostí v Itálii, Bavorsku a Rakousku zdědil i zámek Chlum u Třeboně v Čechách.

Italský rod Este odvozoval svůj původ od místodržících franckých králů z rodu Karlovců. Do rodiny Habsburků se dostali sňatkem 3. syna císařovny Marie Terezie – Ferdinanda Karla a dcery vévody Hercula Rinalda d'Este – Marie Beatrice Ricciaery d'Este. Potomci těchto manželů byli rodu Este, měli titul vévody z Modeny a arcivévoda Rakouský d'Este a vlastnili estovské majetky.

DĚTSTVÍ

FF velmi brzy zemřela matka a jeho otec se potřetí oženil. Nevlastní matka Marie Terezie Portugalská byla o 10 let starší než František Ferdinand a vytvořil se mezi nimi vřelý vztah. Marie Terezie vždy stála na jeho straně. Byla také jediná osoba spolu se 2 dcerami na jeho svatbě, když se celý rod od něj distancoval.

NÁSLEDNICTVÍ

Po císaři Františku Josefu I. měl na trůn usednout jeho jediný syn Rudolf. Ten 30.1.1889 spáchal na loveckém zámečku Mayerling sebevraždu a nástupnictví přešlo na mladšího bratra vládnoucího císaře a otce Františka Ferdinanda d'Este – Karla Ludvíka. Po smrti Karla Ludvíka r. 1896 se stává následník trůnu FF.

KONOPIŠTĚ

r. 1887 si ze zděděných peněz koupil zadlužené a chátrající panství Konopiště od Františka Eugena Lobkovic, které později začal přebudovávat na honosné reprezentační sídlo a domov pro svou rodinu.

Byl vášnivým lovcem. Na svém panství zřízoval obory, lesy a zajímal se o chov zvěře. O každém úlovku si vedl evidenci a trofejemi vyzdobil stěny zámku. V soukromém salonku v jihozápadní věži je na stěnách 223 párů kamzíčích růžků a ve vedlejším pokoji 1037 párů srnčích parůžků. Velkou část trofejí instaloval po chodbách u reprezentačních místností.

K nejvyšším vrstvám té doby patřilo sběratelství. FF se mu také intenzivně věnoval. Jeho sbírka zbraní čítala 4618 předmětů.

S anglickým králem Eduardem VII. soutěžil ve sbírání věcí s tématikou sv. Jiří. František Ferdinand vyhrával, co do množství – 3750 ks. Eduard měl zase ve sbírce exponáty starší a vzácnější.


zámek Konopiště


CESTA KOLEM SVĚTA 1892 – 1893

Další jeho vášní bylo cestování. Na přímluvu císařovny Sisi mu císař František Josef I. povolil plavbu kolem zeměkoule. Vyplul 15.12.1892 z přís­tavu v Terstu na torpédoborci Císařovna Alžběta. Kromě 4 sloužících, 2 kuchařů, preparátora, fotografa a komorníka ho doprovázelo mnoho přátel z jeho kruhů.

9 měsíců na Císařovně Alžbětě: podél dalmatského pobřeží k Suezskému kanálu přes Rudé moře do brit. přístavu Aden v Jižním Jemenu – přes Rudé moře na Cejlon a do Indie.

Opustili loď a tři měsíce putovali napříč Indií.

V Kalkatě se vrátili na palubu Císařovny Alžběty a pokračovali přes Singapur, Indonésii, Austrálii, Novou Kaledonii, Šalomounovy ostrovy, Novou Guineu, nazpět k Singapuru, do Hongkongu a Japonska.

Z Japonska pokračují na kanadské lodi Indická císařovna do Ameriky.

Zpět do Evropy plují na francouzském parníku Bretagne do přístavu Le Havre a dále vlakem – Paříž – Stuttgartu – St.Pölten. Zde ho čekali rodiče a sourozenci a jeli spolu do Vídně, kde dorazili 18.10.1893.

Za 10 měsíců urazili 70 tisíc km a přivezli 2000 fotografií a množství vycpané zvěře, kterou FF zastřelil.

NEMOC

V roce 1895 František Ferdinand onemocněl tuberkulózou, v té době smrtelnou. Jediná léčba spočívala v klidu a odpočinku. FF odcestoval do Tyrol a Egypta, kam za ním přijela rodina. Otec Karel Ludvík dokonce vykonal pouť do Svaté země za uzdravení svého syna. Tam se napil vody a nakazil se tyfem, na který po návratu zemřel. Všichni už následníka odepisovali, ale on se uzdravil.

NEROVNÝ SŇATEK

Kolem r. 1890 potkává Fr. Ferdinand hraběnku Žofii Chotkovou, patřící k nejvyšší české aristokracii s rodokmenem sahajícím do 13. století. V září 1894 na tanečním večírku v Praze se seznamují blíže a FF se zamiloval. Habsburk se však mohl oženit pouze s královskou nebo knížecí dcerou.

Žofie byla dvorní dámou arcivévodkyně Isabely, žijící v Bratislavě. Jejich vztach se podařilo utajit až do r. 1898. Po častých návštěvách FF v Bratislavské rodině si Isabela myslela, že se bude následník trůnu ucházet o některou z jejích dcer. Když zjistila svůj omyl, vyvolala skandál a Žofii propustila ze svých služeb.

František Ferdinand dlouho hledal odvahu, požádat císaře Františka Josefa I. o svolení k sňatku.
Císař pohrozil FF, že vyloučí jeho děti z nároku na trůn a všechny dynastické tituly. František Ferdinand souhlasil. Překvapený císař mu dal roční lhůtu na rozmyšlenou, kterou všichni využívali k nátlaku, zastrašování a intrikám na odvrácení nerovného vztahu.
Na straně následníka trůnu stála pouze jeho nevlastní matka Marie Terezie.

28.6.1900 ve 12 hodin v Hofburgu za účasti nejvyšších dvorských i církevních hodnostářů, ministrů, tajných radů, generálů a celé Habsburské rodiny podepsal František Ferdinand d'Este přísahu a podmínky svatby se svou vyvolenou. Děti byly vyloučeny z následnictví na trůn a z císařské rodiny vůbec. Žofie byla císařským dvorem vždy striktně ignorována – na veřejnosti nikdy nesměla sedět vedle svého manžela a v průvodu šla vždy poslední.

1.7.1900 se v Zákupech, sídle jeho nevlastní matky, konala malá svatba. V tento den také císař povýšil Žofii Chotkovou na hraběnku z Hohenbergu, později vévodkyni, ale ani to nestačilo k jejímu zrovnoprávnění.

DĚTI

Žili na Konopišťském zámku, kde spolu vychovávali 3 děti, mající titul knížata z Hohenbergu.

Sarajevský atentát r. 1914 z nich udělal sirotky. Dále žily na Konopišti a vychovávala je Marie Jindřiška hraběnka Chotková, sestra jejich matky a vychovatel P. Otto Stanovský.

Po nástupu císaře Karla I. směl nejstarší syn Hohenbergů, jako hlava rodiny používat titul vévoda a ostatní knížata. Byl jim přiznán erb a některé nové majetky.

Po rozpadu monarchie většina států přijala zákon na zrušení šlechtictví. Také nově vzniklá ČSR jim r. 1918 zakázala používat šlechtických titulů a všech nároků z toho plynoucích.
Dále bylo ustanoveno, že majetek vládnoucího rodu připadne nástupnickým státům. Děti Františka Ferdinanda d'Este byly z nástupnictví a rodu Habsburků vyloučeny už před svatbou rodičů roku 1900. Zatím co Rakousko toto rozhodnutí akceptovalo a majetky dětem Hohenbergovým na svém území nechalo, Československý parlament přijal zvláštní usnesení, kde sněmovna odhlasovala, že děti FF d'Este a Žofie Chotkové jsou Habsburci a majetky v ČSR jim zabavila.

Komise Národního výboru v Benešově střežila majetky v Konopišti a prohledávala zavazadla dětí, aby nic neodvezly ze země. Nebylo jim dovoleno s sebou vzít jediný vzpomínkový předmět na dětství či rodiče.

Žofie Marie Františka Antonie Ignácie Alberta kněžna z Hohenbergu se narodila 24.7.1901 na Konopišti. Velmi pěkně malovala a její kresby jsou k vidění na Konopišťském zámku na III. prohlídkovém okruhu. V r. 1920 se provdala za hraběte Bedřicha Nostice, hlásícího se k německé národnosti. Měli spolu 1 dceru a 3 syny, kteří za II. svět. války museli narukovat k wermachtu.
Po válce byli donuceni, přestěhovat se do Rakouska a většinou žili v Salzburgu.
První dva synové (Ervin a František) zemřeli ve II. válce. Třetí syn Alois hrabě Nostitz i dcera Žofie hraběnka Nostitz měli po 4 dětech.

Maxmilián Karel František Michael Hubert Antonín Ignácius Josef Maria kníže Hohenberg (od r. 1917 vévoda) se narodil 29.9. 1902 ve Vídni. Vystudoval vysokou školu právnickou a s manželkou hraběnkou Alžbětou Waldburgovou měl 6 synů.
Veřejně vystupoval proti nacistickému Německu a po vypuknutí války mu byl nacisty zabaven majetek a odvlečen do nacistického tábora v Dachau a Flosenbürgu. Koncem roku 1940 byl propuštěn. Po válce byl zvolen starostou obce Artstetten, kde jsou pohřbeni jejich rodiče (František Ferdinand´dEsta a Žofie Chotková).

Arnošt Alfons Karel František Ignác Josef Maria Antonín kníže Hohenberg, narozený 27.5. 1904 na Konopišti se stal lesním inženýrem. Také on byl za II. svět. války v koncentračních táborech v Dachau a Oranienburgu a propustili ho až 1943. V r. 1936 se oženil s dcerou anglického diplomata a měli spolu 3 syny a 1 dceru.

VOJENSKÁ KARIÉRA a SMRT

Jako příslušník vládnoucího rodu musel také František Ferdinand projít vojenskou přípravou a vojenská kariéra mu byla předurčená ještě dříve než se stal následníkem trůnu.
V 15 letech se stal poručíkem pěšího pluku ve Vídni a v 17 letech se účastnil prvních vojenských manévrů.
V 25 letech se stal majorem 102. pěšího pluku v Praze. Jako reprezentat vládnoucího rodu bydlel na Pražském hradě, ale zajížděl i na svá panství do Chlumu a na Konopiště, které rok před povýšením na majora koupil.
V r. 1890 byl opět povýšen na plukovníka a převelen do Uher. Pobyt v Zalitavsku na něm zanechal stopy a maďary považoval do konce svého života za své osobní nepřátele i nepřátele říše.
O 2 roky později dostává titul generálmajora a po návratu z cesty kolem světa byl jmenován velitelem 32. pěší brigády v Českých Budějovicích.
Na pohřeb svého otce už jde s hodností polního podmaršálka.
Jako generál inspektor (1898) se seznamuje a plní úkoly spojené s nejvyšší hodností v armádě – inspekce, manévry, přeorganizace ve vojsku, atd.

Chtěl sestavit jednotnou, silnou a moderní armádu s námořní flotilou, ale přes to byl zastáncem míru a nechtěl Rakousko zatáhnout do války.

V červnu 1914 se účastnil manévrů v Bosně, nedaleko Srbských hranic, kde panovaly silné protihabsburské nálady.
I když byl FF varovám anonymem, zaoceánské srbské noviny vyhrožovaly atentátem a politici Bosny a Hercegoviny upozorňovali na fanatismus tamějších mladíků, přesto se rozhodl cestu podstoupit.

FF cestoval do Terstu, kde přesedl na válečnou loď, pokračoval vlakem a v Ilidži se setkal s manželkou Žofií, která přijela do Bosny vlakem přes Uhry. Každý z manželů měl vlastní program a v neděli 28.6.1914 přijeli oba do Sarajeva. Cestou na radnici jim atentátník hodil bombu do otevřeného auta, ale FF ji pohotově odhodil.
Po poradě se rozhodli pokračovat v cestě se změněnou trasou. Bohužel řidič, vezoucí následníka trůnu s manželkou špatně odbočil a při couvání vozu, ze vzdálenosti pár kroků, byli oba manželé zabiti. Žofii zasáhla kulka aortu v břiše a zemřela 15 minut před svým manželem, který měl prostřelenou tepnu a páteř na krku.

Pohřeb se konal ve Vídni bez přítomnosti dětí. Také na poslední cestě dali Habsburkové znát, že manželku následníka trůnu neuznali za rovnocennou. Její rakev byla položená níže bez jakýchkoliv znaků, i když měla titul vévodkyně. Pouze rukavičky a vějíř na rakvi symbolizovaly postavení dvorní dámy.

Jsou pohřbeni v kapli v Artstettenu, v místě, které si dříve určili za své místo odpočinku.