Prusko-rakouská válka
odehrála se v roce 1866
V roce 1814 byl konečně samozvaný francouzský císař Napoleon Bonaparte poražen. Vzdal se za sebe a své potomky fr. trůnu a musel odejít do vyhnanství na ostrov Elba.
Mapa Evropy byla po napoleonských válkách změněná a vítězné země se zabývaly novým poválečným uspořádáním. Vídeň z tohoto důvodu 9 měsíců hostila největší společenskou a politickou smetánku tehdejší doby.
Kníže Metternich, zastupující v těchto jednáních Rakousko, stejně jako Anglie chtěl rovnoměrné rozdělení moci. Vystupoval proti posílení Pruska a pronikání Ruska do Evropy.
8.6.1815 na tomto Vídeňském kongresu vznikl politický svaz nahrazující Svatou říši římskou (zanikla 1806), který vrátil Rakousku po napoleonských válkách vedoucí postavení v německy mluvících zemích. Nově vzniklý Německý spolek byl složený z 35 států a 4 říšských měst. Spolkový sněm sídlil ve Frankfurtu nad Mohanem a předsedalo mu Rakousko.
V letech 1851–1859 se do sněmu Německého spolku jako zástupce Pruska dostává nekompromisní a autoritativní Otto von Bismarck, který chtěl vytlačit vedoucí postavení Rakouska za každou cenu. Bismark se stal v r. 1862 pruský ministerský předseda a válečné střetnutí bylo neodvratné.
Bismark uzavřel s Itálií tajný spojenecký pakt a po několika oficiálně obviňujících a odmítavých nótách mezi ambiciózně se rozvíjejícím Pruskem a zkostnatělým Rakouskem vztahy ještě víc ochladly.
Rakouská armáda musela bojovat na dvou frontách: jižní s Itálií a severní s Pruskem.
Severní armáda Rakouských zemí se začala v červnu
1866 shromažďovat u Olomouce, s úmyslem pochodovat
na Prusko. Naopak Pruské vojsko postupovalo ve 3 proudech přes naše
hranice směrem na Vídeň. Obě armády se střetly na území Čech, které se
stalo hlavním bojištěm prusko-rakouské války. K prvním menším
bitvám došlo u Náchoda, Trutnova, České Skalice, Mnichova Hradiště a
u Jičína.
Až na jednu výjimku znamenaly velké ztráty pro Rakousko. Nejvyšší
velitel rakouského vojska žádal telegramem císaře Františka Josefa I.
o uzavření míru. Ten odmítl.
Mezi tím se obě armády přesunuly k Hradci Králové.
3.7. 1866 brzy po rozednění vypukla nedaleko
tohoto města nejkrvavější bitva nejenom této války, ale také na našem
území v celých dějinách.
Kolem 14. hodiny se podařilo prušákům probojovat do středu rakouského postavení na Chlumu a tím rozhodli o výsledku bitvy v jejich prospěch. O dvě hodiny později začali rakouští pěšáci ustupovat, kryti palbou z děl.
Bilance byla katastrofální. Okolo 10 tisíc mrtvých, raněných nebo pohřešovaných mužů na straně Pruska a až 44 tisíc na straně Rakouska. K tomu obě strany odepsaly na 11 tisíc koní.
Rakouské vojsko ustupovalo a pruské je pronásledovalo směrem k Vídni. To už se mezi oběma stranami jednalo o míru. Poslední bitva proběhla u Bratislavy 22. července 1866.
Zhodnotit bitvu u Hradce Králové jde velmi obtížně. Obě strany
měly přibližně stejný počet mužů.
Použité zbraně a vybavení vojska bylo sice rozdílné, ale je věcí
názoru, kdo měl lepší. Rakouská pěchota měla staré
„lorencky“, zdlouhavě nabíjené zepředu střelným prachem, zato
přesné, spolehlivé, s větším dostřelem. Také dělostřelectvo bylo
vybavené moderními děly a rakouské jezdectvo patřilo k nejlepším
v Evropě.
Naproti tomu pruská pěchota měla moderní pušky
„jehlovky“, které se snadno a rychle nabíjely patrony, ale často
se tento nabíjecí mechanismus kazil.
Správné využití zbraní bylo věcí taktiky boje a strategie. Ta nahrávala zase pružnějším prušákům. V čele rakouské armády stanul 62. letý polní zbrojmistr Ludvík August von Benedek, který možná udělal pár taktických chyb, ale také měl nepříliš schopné lidi v generálním štábu a velel konzervativním způsobem, kdy dorozumívání mezi jednotlivými veliteli bylo velmi zdlouhavé a často vznikal chaos.
Přestože jižní armáda své boje vyhrála, bitva u Hradce Králové rozhodla o celé válce. I když Benedek hned po svém jmenování do čela severní armády vyslovil pochybnosti o své schopnosti a snažil se ze všech sil bitvu vyhrát, byl postaven před soud a označen za jediného viníka porážky.
Mírové smlouvy byly podepsané v Praze 23.8.1866. Prohrané Rakousko muselo souhlasit s rozpuštěním Německého spolku, s novým uspořádáním Evropy a připojením některých území k Prusku, což byl první krok ke vzniku sjednoceného Německa. Rakousko také přišlo o území v Itálii.
Bitvu u Hradce Králové bychom mohli symbolicky označit jako předzvěst či začátek mocenského rozdělování Evropy ve 20. století, které bude iniciovat právě sjednocené Německo a které vyvrcholí dvěma světovými válkami. Kdo ví, kam by se ubíraly dějiny, kdyby v této bitvě Prusko prohrálo a následně by nedošlo ke vzniku sjednoceného Německa.