Nivnice - od 1848 - 1918 -poslední roky monarchie
Nivnice od 1848 do 1918 – poslední roky monarchie
Rok 1848 byl bouřlivý v celé Evropě.
V Rakousku-Uhersku vyvrcholila nespokojenost s absolutistickou
vládou Ferdinanda V. (vládl 1835–1848) bouřemi v Praze a Vídni.
Obě vzpoury byly sice vojskem potlačeny, přesto se císař vzdal trůnu ve
prospěch 18 letého Františka Josefa. (vládl 1848–1916)
Ten, protože ve Vídni nebyl klid, hledal útočiště na Moravě a
Olomouc se stala na malou chvíli sídelním a hlavním městem říše.
ZRUŠENÍ ROBOTY
Po žních 1848 rychtář s bubeníkem oznámil
zrušení roboty. 4.3.1849 vyšel patent
o osvobození poddaného lidu, podle kterého se vypočítalo vyplacení
z roboty. Celou tuto částku musel zaplatit ten poddaný, který
obhospodařoval původně panskou půdu, vrchností jen propůjčenou. Šlo
– li o půdu při usedlosti selskou či rustikální, platil pouze
polovinu vypočítané částky. Každý dostal výměr o vyproštění
z roboty a musel danou sumu zaplatit vrchnosti jako výkupné
z roboty. Jeho povinnost byla zapsána v pozemkové knize jako
zástavní dluh. Po zaplacení povinnosti byl tento dluh vymazán, o čemž
dostal potvrzení z nově vzniklého berního úřadu.
V roce zrušení roboty 1849 byla Nivnice součást
ostrožského panství (Uherský Ostroh), jehož majitelem byl Alois,
kníže z Lichtenštejna.
BOJE V MAĎARSKU
V sobotu 14.4.1849 prohlásil uherský sněm
v Budapešti rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. zbaveného
trůnu. Císař se proto odebral do Varšavy na schůzku s Ruským carem
Mikulášem, aby domluvil podmínky pomoci. Útvary ruského vojska táhly
v červnu 1849 Moravou do Uher potlačit odboj Maďarů.
Mnoho set vozů s potravou a vojenským materiálem přenocovalo
i v Nivnici. Rusové s sebou prý vezli veliká děla, která táhla
5 silných koní. Koule do nich vážily 1q. I těmto vojákům museli
obyvatelé poskytnout povozy, koně a vozky.
TRHY
V dřívějších dobách se v Nivnici trhy nekonaly. Obyvatelé obce chodili své přebytky prodávat a potřebné věci nakupovat do 6 km vzdáleného Uh. Brodu.
Po roce 1848 Nivnice požádala nového panovníka
Františka Josefa o povolení konání 4 výročních a dobytčích
trhů ročně a bylo jí vyhověno 8.3.1849 na německy
psaném pergamenu:
…. čtyři výroční a dobytčí trhy konati tyto dny:
1. druhé pondělí po masopustním úterku
2. druhé pondělí po Božím Těle
3. druhé pondělí po narození Panny Marie
4. druhé pondělí po sv. Martinu
Příhon dobytka na trh byl asi 700 krav, 200 volů a 350 ks mladého dobytka.
27.8.1927 bylo povoleno konat další 2 trhy:
5. druhé pondělí po velikonocích
6. druhé pondělí po sv. Markétě
V roce 1850 ztratila ostrožská vrchnost svou
dosavadní správní a soudní pravomoc.
Nivnice byla včleněná do nově zřízeného okresního hejtmanství
v Uherském Brodě.
V témže roce obdržely obce omezenou samosprávu a měly právo
vydávat některá povolení, např: k sňatku, k muzice, přijímat
občany do obce.
PRUSKO-RAKOUSKÁ VÁLKA
V červnu 1866 začala prusko-rakouská válka. 3.7.1866 bylo rakouské vojsko poraženo u Hradce Králového a při útěku k Vídni a Bratislavě pronásledováno prušáky. O měsíc později se dostali do našeho kraje. Asi za 14 dnů se prušáci vraceli Slováckem zase zpět. Lidé je a jejich koně museli živit. Mladí muži se poschovávali do lesů, aby nemuseli na vojnu.
Po odchodu prušáků v srpnu 1866 se začaly objevovat ojedinělé případy cholery, která nakonec zachvátila celé obce. Lidé stiženi cholerou umírali za 5–8 hodin a zemřelí byli pohřbíváni druhý den na cholerovém hřbitově, v Nivnici zřízeném na Čupech.
V Nivnici od 29.8. do 23.9. 1866 zemřelo na choleru 71 lidí.
DOPRAVA A SPOJENÍ SE SVĚTEM
V r. 1874 byl v Nivnice zřízený poštovní
úřad. Poštu měl v nájmu soukromník a pro listovní zásilky a menší
balíky jezdil povozem do Uh. Brodu na nádraží.
Jeho doručovací obvod byl: Nivnice, Korytná, Suchá Loza, Slavkov,
Horní a Dolní Němčí.
V Nivnici byl také telegraf, vybudovaný r.
1898 a užívaný
do r. 1949, kdy byl zrušen a telegramy se posílaly
telefonicky.
Telefonní síť byla poprvé zprovozněná 1.7.1918 s připojením z nivnického poštovního úřadu na uherskobrodský.
Autobusové spojení bylo nepravidelné až do r. 1929, kdy začaly jezdit 2 soukromé linky. V zimě se mnohdy nejezdilo, pro nemožnost projetí. Bohužel v dubnu 1930 se stala první velká dopravní nehoda na cestě k Volenovu (3 mrtví) a autobusová doprava ochabla.
Od roku 1888 spojovala železnice Uh. Brod
s Vlárským průsmykem a další trať vedla přes Kunovice do Brna. Na
vlakové nádraží, do 6km vzdáleného Uh. Brodu, chodili lidé pěšky.
Než vybudovali železnici přes Uh. Brod, byla nejbližší vlaková
zastávka ve St. Městě u Uh. Hradiště.
Lidé za starých časů moc necestovali. Do okolí chodili pěšky a zboží přepravovali formani.
LICHTENŠTEJNSKÝ DVŮR ( DNES LINEA)
Roku 1868 si v Uh. Ostrohu zřídili bratři
Mayové cukrovar (uzavřený 1931) a k tomu od knížete
z Lichtenštejna pronajali jeho dvůr v Nivnici. Celkem obdělávali
2500 měřic = 500 ha půdy, včetně té, kterou měli pronajatou od
obce Uh. Brod a Nivnice. Brambory nepěstovali vůbec, pouze obilí a cukrovku.
V r.1890 zde bylo 90 dojnic,
20 jalovic a 4 plemenní býci, o které se staralo
12 děvčat. Denně nadojila 15 konví mléka po 25 l, které se
odvážely do Uh. Brodu na nádraží. V té době stál 1 l mléka
5 kr. Prasata ani ovce tu nebyly.
Pro porovnání: v roce 1715 bylo ve dvoře 637 ovcí, roku 1718 už 722 a 60 dojnic.
Pro napájení dobytka a potřebu lidí byla v prostoru studna s žentourem, který tahal 1 vůl a tím čerpal vodu do nádrží .
Dále tam pracoval šafář, který měl na starosti 32 páry volů
k veškeré polní a potahové práci. Řídil práci na polích. Koní byl
pouze 1 pár ke kočáru, o který se staral koňař. Správci dvora
byli ještě k ruce 3 drábové, kteří dělali, co bylo potřeba a
1 kovář.
Adjunkt řídil mlácení obilí a odpovídal za něj a jeho prodej
– měl klíče od sýpky.
Dvůr také míval nočního hlídače, který zde bydlel. V noci
hlídal a ve dne udržoval čistotu nádvoří. Tito lidé, tzv. deputátníci,
si kromě platu, mohli na 2 pracovní dny ročně půjčit potah a
veškeré nářadí potřebné k práci na vlastním poli. Za denní mzdu
zde ještě pracovalo 30 stálých dělníků z vesnice a
50 sezonních na žně a sklizeň cukrovky.
Od bratrů Mayů převzal dvůr Syndikát cukrovarský.
Půdu si Lichtenštejnové v Nivnici drželi až do r.
1924, kdy byl z jejich pravomoci tento majetek vyvázán,
rozparcelován a za mírnou cenu rozprodán drobným místním zemědělcům.
Budovy dvora (dnes Linea) a dalších 150 ha polí koupila obec
Nivnice za 980 000 Kč roku 1925.
NIVNICKÉ MLÝNY
V této době byly v Nivnici ještě 4 mlýny.
1. Horní mlýn na Hoštákoch č.85 (nyní hotel Savary)
byl asi od pradávna soukromým mlýnem, jehož majitelé se často střídali.
Posledními majiteli byli manželé Anděla a František Pochylý.
V r. 1927 k mlýnu přikoupili sousední
parcely. O 2 roky později byla nově vystavěna obytná budova
mlýna. V r. 1932 byl tento mlýn vně i uvnitř
znovu přestavěn. R. 1944 zrušili ve mlýně vodní kolo a
zřídili turbínu.
1.8.1951 byl vyřazen z provozu.
2. Prostřední mlýn č. 99 stojí doposud jako pravděpodobné místo narození J.A.Komenského. Nejstarší zmínka o něm se datuje do roku 1592, kdy v urbáři panství ostrožského je uveden jeho majitel Meynhart. Původní kamenné zdi jsou místy silné 1m.
3. Dolní mlýn V sádku č.3, někdy nazývaný
Prágerův nebo Kapsův (nyní obytná čtvrt V Sadě). V roce
1786 byl mlynářem na Dolním mlýně Jan Soukeník, který
v tomto roce nechal postavit kamenný kříž na ul. Podohradí, stojící
zde dodnes. Je to po kostele nejstarší náboženská památka.
Poslední Soukeník zemřel r. 1826 a vdova po něm se
provdala za Pragera z Volenova. Od r. 1826 mlýn
provozuje rodina Pragerova a od r. 1936 je na mlýně
poslední majitel Jakub Kapsa, narozený 27.7.1894.
4. Před nivnickým (Lichtenštejnským) dvorem , směrem k dědině stál další mlýn, nazývaný Papírna a patřící knížeti z Lichtenštejna, jehož posledním mlynářem a správcem dvora, asi do roku 1900, byl Adolf Forster. Mlýn od něho koupili pozdější nájemci dvora, bratři Mayové z Uh. Ostrohu. Kolem roku 1927 byl mlýn zbourán a rozebrán.
HOSPODA
Od pradávna vedla Nivnicí jedna z cest do Uher. Je pravděpodobné, že zde stával i zájezdní hostinec.
Jisté je, že v pozdějších letech byla jedna hospoda na čísle 176 ve středu obce (pozdější Lidový dům, dnes herna – bar). Od knížete Lichtenštejna ji koupil majitel pálenice Wolf.
Posledním majitelem této hospody byl Mayer z Uh. Brodu, který její část roku 1882 pronajal obci na školní třídu a byt učitele. Protože měly společnou chodbu, vlevo vchod do třídy a bytu učitele, vpravo do hospody, odkoupila obec r. 1885 hospodu i s pozemky za 7 000 zl. a přestěhovala sem obecní hostinec z čísla 177 (dnes zeleň s orientačními cedulemi na náměstí), do kterého se zase dočasně nastěhovala škola.
Obec provozovala hospodu na čísle 177. Po odkoupení a zřízení hospody v č. 176 sloužil dům č. 177 až do roku 1925 jako pomocná učírna, později v něm byla radnice, policejní stanice a také tu od roku 1924 ordinoval první nivnický lékař Mudr. Antonín Frey. Po II. svět. válce byl značně poškozený dům zbořen, na jeho místě upravená zeleň a číslo 177 přiděleno nově postavenému zdravotnímu středisku hned vedle (dnes byty).
CHARITA
V roce 1876 byl v Nivnici zřízen
chudobinec z nadace místního faráře P. Ferdinanda Drlíka,
narozeného v Lošticích r. 1790. Zemřel v Nivnici
30.1.1863 a svůj majetek odkázal kongregaci školských
sester 3. řádu sv. Františka se sídlem v Mor. Třebové se závazkem,
že opatří v Nivnici vhodný dům, ve kterém by chudí sirotci a staré,
po klidu toužící osoby útulek měly.
Nadřízené úřady rozhodly, aby sirotčinec byl zřízen v jednom
z domů v Uh. Brodě, který P.Drlík odkázal a v Nivnici byl
zakoupen dům č. 119 a upraven na chudobinec.
Byl to dům se dvorem a zahradou, v němž bylo poskytované ubytování
lidem přestárlým a práce neschopným.
V původní podobě trval téměř 60 let. Budova léty sešla,
opravy nepomáhaly a na novou neměla nadace peníze.
Se souhlasem všech zúčastněných stran došlo dne
4. 7.1936 k podepsání smluv
o prodeji a převodech majetků nadace tak, že peníze budou použity
k novostavbě chudobince v Nivnici.
Vlastnické právo k budově bude rozděleno mezi nadaci Ferdinanda Drlíka a obec Nivnice. Polovinu míst v chudobinci obsazoval farní úřad v Nivnici jako správce nadace a druhou zastupitelstvo obce.
PRVNÍ MYSLIVCI
Roku 1900 byla poprvé v historii Nivnice pronajatá honitba Františku Režnému, výrobci sodové vody v Uh. Brodě. Až do této doby měla právo lovit zvěř jen šlechta a páni z úřadů, a to zpravidla 2–3 dny v roce.
Šlechtici a páni přijeli v kočárech na hon. V obci byl
ustanoven jeden člověk, který musel k této příležitosti obstarat
honce, povozy, nosiče a vše potřebné k lovu, za což požíval
určitých výsad, jako např. bezplatné dřevo z lesa.
Páni pomocníkům platili 25 krejcarů za den. Pro porovnání:
zajíc stál 80 krejcarů, párek koroptví 40 krej.
Od r. 1900 se začal uplatňovat zákon, kdy majitel půdy je i majitelem zvěře na ní. Celý nivnický katastr byl pronajatý za 200 korun ročně výše zmíněnému Fr. Režnému, který si ustanovil hajného a ten se o honitbu staral.
Roku 1905 založili místní obyvatelé první nivnickou loveckou společnost, čítající 7 členů, kterým Režný přenechal východní stranu (Dluhošiny, Čupy, Vinohrady a Královy).
HUDEBNÍ SOUBOR
Založení prvního hudebního souboru v Nivnici se počítá od
r. 1893.
Ale už kolem r. 1860 se 18 samouků naučilo ovládat různé píšťaly, klarinety a první dostupné hudební nástroje. Nivnický učitel Jan Hauerland v r. 1863 z těchto muzikantů založil kapelu, která hrávala na různých církevních i světských slavnostech.
V roce 1893 převzal vedení pozdější zemský poslanec František Veselý, který jí dal pevnou organizaci.
I. svět. válka přerušila jejich činnost. Původních 20 členů se už nesešlo pohromadě, přesto pokračovali – tzv. staří
V r. 1919 si mladší ročníky také založily svou kapelu o 30 členech a tak vedle staré vznikl ještě jeden hudební soubor – tzv. mladí, které vedl Fr. Bršlica č.2 a později Josef Bartek.
Časem se utvořil pouze jeden hudební soubor, který dnes hraje pod názvem NIVNIČANKA a je známý po celém kraji.
HASIČI
Spolek dobrovolných hasičů byl v Nivnici založen roku 1893.
VČELAŘI
V roce 1911 byl založen včelařský spolek.
JUBILEJNÍ SAD CÍSAŘE A KRÁLE FR. JOSEFA I.
Začátkem 20. stol. býval za Nivnicí u rozcestí ke
Korytné sad s asi 60 stromy, který měla na starosti škola. Žáci
se zde učili sázet, štěpovat a roubovat stromky a jiné dřeviny.
V sadě byl památník tvaru jehlanu a na něm umístěná deska
z bílého mramoru s nápisem: „Jubilejní sad císaře a krále
Františka Josefa I.“
Sad byl zrušen po skončení I. světové války a vzniku samostatného
Československa.
Z jehlanu vytesal uherskobrodský kamenosochař pan Luža sochu
tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka, která byla také po roce
1945 zničená.
I. SVĚTOVÁ VÁLKA
V neděli 28.6.1914 byl v Sarajevě zabit korunní princ a následník rak.-uh. trůnu František Ferdinand d´Este spolu s manželkou. Měsíc na to (26.7.1914) R-U vypovědělo Srbsku válku. 4.8. už visely mobilizační vyhlášky, podle kterých museli do 24 hodin nastoupit záložníci do věku 32 let.
V roce 1915 bylo nejvíce odvodů na frontu,
neboť dosud neutrální Itálie vypověděla R-U válku.
Odvody se opakovaly až do konce války. Teď už armádu doplňovali
všemi, kdo měl obě ruce i nohy. Doma zůstalo jen velmi málo mužů,
chyběly pracovní síly, povozy i tažná zvířata, která se musela
odevzdat pro účely války.
Rekvizice obilí a potravin se stávaly postrachem lidu. Začal být nedostatek potravin. Byly sice stanoveny maximální ceny, za které bylo možno prodávat, ale ty se nedodržovaly.
Příklad cen: v roce 1914 v roce 1918
1kg máslo 1,60 K – 18,– K
1kg mouky 0,53 K – 22,– K
1kg cukru 0,80 K – 8,– K
1kg čaje 10,– K – 100,– K
dojná kráva 400,– K – 10 000,– K
1m plátna 4,– K – 30,– K
Mletí obilí ve mlýně na černo se trestalo zabavením, proto lidé mleli obilí doma na mlýncích.
K regulování spotřeby byly zavedené lístky, na jejichž podkladě
si mohl spotřebitel nakoupit určené množství potravin.
Vláda zavedla vyplácení podpor – od 60 haléřů do
10,– K.
V roce 1916 nařídila vláda prostřednictvím
okres. hejtmanství odevzdání věcí z barevných kovů (hmoždíře,
kliky, příbory, hrnce, kotly), jichž mělo být použito na výrobu
válečné výzbroje a nábojů.
Nejenom v Nivnici došlo k rekvizici kostelních zvonů a
varhanních píšťal. První dva zvony byly zabaveny v prosinci
1916, dva menší v říjnu 1917.
V lednu 1918 byly rekvírovány varhanní píšťaly
o hmotnosti 55 kg.
V r. 1917 už museli na vojnu muži do 50 let
věku.
Zřejmý výsledek války a zdecimování obyvatel mělo za následek
rozklad armády.
Od jara 1918 mnoho mužů dezertovalo a schovávali
se v lesích kolem domovů. Oddechli si až na podzim, kdy
28.10.1918 válka skončila.
TĚŽKÝ ŽIVOT NIVNIČANŮ
- 1846 – velký požár, při kterém shořela věž se zvonkem na střeše presbytáře
- 1849 – průchod ruských vojsk, pochodujících do Uher
- 1858 – požárem poškozená věž kostela
- 1866 – prusko-rakouská válka = průchod vojsk naším krajem
- 1893 – požáry, při nichž v tomto roce lehlo popelem 14 obytných domů
- 1894 – 11 domů zničily požáry v průběhu tohoto roku
- 1906 – shořela kostelní věž od úderu blesku
- 1911 – shořelo 20 obytných domů
- 1914 – 1918 – I. světová válka
- 1918 – shořelo 7 obytných domů a 7 stodol
POČASÍ
- 1864/65 – velmi tuhá a dlouhá zima, sněhu po kolena do konce března
- 1866 – v květnu pomrzlo vše, co kvetlo, hlavně obilí
- 1867 – velké sucho, vypukl mor hovězího dobytka
- 1885 – velká zima, sníh ležel až do jara
- 1890 – nejprve silné vichřice a potom přemnožené housenky = škoda v sadech a na stromech
- 1896 (29.5.) – nad Nivnicí se přehnala bouře, která vyplavila domy na Závodí. V této době rostly kolem potoka hojně vrby a přechod byl možný na kterémkoliv místě
- 1903 (17./18.dubna) – napadlo 0,5 m sněhu a byla prudká vichřice
- 1905/06 – až do poloviny ledna mokro a bláto, sníh až v únoru
- 1906 – přemnožení housenek, které ničily stromy až na dřevo
- 1904 – velmi suchý rok a nedostatek pitné vody
- 1906 – shořela kostelní věž od úderu blesku
- 1908/09 – dlouhá zima, ohromné závěje sněhu způsobily při tání povodně
- 1910 – od podzimu deště, které způsobily povodně v kraji. Nejhůř na tom byly Kunovice, kde za tmy valila voda a pobořila 300 domů a usmrtila 6 lidí.