Obsah Menu

Nivnice - od 1434 - do 1625 - majetkem feudálů

Nivnice od 1434 do 1625 – majetkem feudálů, v roce 1492 psaná jako Niwnitzie a v roce 1527 jako Niwnizie

Po porážce husitských vojsk u Lipan r. 1434 se bojovníci rozešli domů, ale byli navyklí válečnému způsobu života, nikoli pobytu na místě a hospodaření. Páni na tvrzích opět vyjížděli do okolí a loupili.

Úrodná půda Slovácka a dobré podmínky k hospodaření lákaly mnohé feudály k zakoupení statků. Se statky a pozemky kupovali i lidskou sílu, ale nerobotovalo se tolik jako později za vlády Habsburků. Brzy však zjistili, jak neklidný je to kraj. Z toho také vyplývá, proč Nivnice měla v následujících letech tolik majitelů.

Roku 1462 dal papež do klatby českého krále Jiřího z Poděbrad (vládl 1458–1471) a lid očekával další boje. Skutečně zde r. 1468 vpadl uherský král Matyáš Korvín (vládl 1469–1490). Jeho hordy si počínaly jako všechny předešlé, loupily, vraždily, znásilňovaly a vypalovaly. Místním přišel na pomoc král Jiří a mezi Nivnicí a Dol. Němčím Uhry porazil.

Král Jiří na žádost opata Jana povýšil r. 1466 Vizovice znovu na městečko a potvrdil jeho privilegia, ale již roku 1468 městečko Vizovice a 13 vsí (mezi jinými i Nivnici) zastavil Janovi z Cimburka. Tuto zástavu potvrdil r. 1473 i král Vladislav Jagellonský (vládl 1471–1516).

Roku 1483 přenesl Ctibor z Cimburka klášterní majetky na knížata minstrberská, která je dále podstoupila Artlebu a Filipovi z Víckova.

Tito roku 1494 odprodali majetky Bočkovi Kunovi z Kunštátu.
Boček Kuna z Kunštátu zemřel r. 1497 a zanechal syny: Smila, Viléma. Zikmunda a Jindřicha Kuny z Kunštátu a dle smluv mezi nimi převzal vizovické zboží roku 1506 Smil Kuna z Kunštátu.

15.3.1517 pos­toupili fundátoři klášteta Smilheim Nivnici Janu Kunovi z Kunštátu.
Od tohoto roku byla Nivnice městečkem a proto jí příslušelo i právo hrdelní.
To znamená, že rychtář mohl provinilce odsoudit k trestu smrti. Takové odsouzení vyžadovalo souhlas vrchnosti. Odsouzený k smrti byl dopraven do Uh. Brodu, kde ho popravil brodský kat. Za to platila Nivnice Uh. Brodu poplatky. Kat dostával, kromě pravidelného platu, ještě odměnu za každou popravu.

Jan Kuna z Kunštátu Nivnici opět prodává, a to roku 1526 Vilému Kunovi z Kunštátu. V jeho držení byla dva roky.

18.3.1528 je novým majitelem Hynek Blíživský, o kterém je známo, že roku 1530 (3.12.) „českým bratřím“ povolil stavbu českobratrského sboru (modlitebny) na prostředku. Za což platili 6 grošů ročně.

25.6.1535 mění Nivnice opět majitele a je jím Jan z Kunovic, pokračovatel českobratrské víry u nás.
Rod Kunoviců zde hospodaří až do „Bílé hory“ (1625 kupují Lichtenštejnové).

Jan z Kunovic a jeho žena Barbora z Prosenic rozdělili državy mezi své 4 syny – (D)Jetřicha – Kunovice a uherskobrodsko, Jana – Louku, Jaroslava – Hluk, Arkleba – ostrožsko

Od roku 1555 je Nivnice součástí ostrožského panství, které má 27 obcí (Ostroh, Kunovice, Hluk, Nivnice, Slavkov, Hor. Němčí, Strání, Blatnice, Blatnička, Boršice, Dol. Němčí, Hroznová Lhota, Kozojídky, Louka, Míkovice, Ostrožská Lhota, Tasov, Vrbka, .….…)

Brodsko (včetně Korytné) pro neudržitelné dluhy majitel prodal r. 1611 rodu Kauniců.

NIVNICKÉ DVORY – STATKY

Dvůr neboli statek či zemanství bylo svobodné, nezávislé hospodářství, na kterém bylo vše co majitel potřeboval.
V Nivnici byly 2 takové dvory z každé strany obce.

První dvůr byl v severní části, vlastnili ho majitelé Nivnice a nazýval se panský. Kromě hospodářských budov, na jejichž místě dnes stojí Linea a množství půdy k němu patřil i mlýn a rybník, vyskytující se na mapách ještě r. 1830.
Později byl nazýván Lichtenštejnský dvůr.
V roce 1715 bylo ve dvoře 637 ovcí, roku 1718 už 722 a 60 dojnic. Tamější šafář Jakub Moyses zde dělal sýry a vrchnosti platil 7 zlatých ročně z jedné krávy.

Druhý dvůr byl soukromý a ležel v jižní části obce. Podle správních registrů z roku 1592 jej vlastnil Jiřík Prakšický ze Zástřizl, později patřil rodu Lehotských z Lehoty, pocházejících z Uher a tam také znovu přesídlený. Poslední mužský potomek Jan Lehotský (jeho dcera se vdala do Uher a vrátila rod zpět) statek zadlužil a od dědiců ho koupil kníže Lichtenštejn, který ho prodal dál (stalo se začátkem 19. stol.).
Jiná zpráva uvádí (časopis muzejního spolku v Olomouci z r. 1924 č.1–4), že r. 1744 prodal Fr. Lehotský zemanství Janu Pragerovi.
K hospodářskému stavení, palírně, stodole a sušárně ovoce patřily k tomuto statku tři 1/4 lány s četnými svobodami, např. byl osvobozen od roboty, z knížecích lesů si směl majitel odvézt dřevo a 24 fůry proutí na ploty.
Tento dvůr byl později nazývaný Zemanská zahrada a od r. 1935 na ní stojí budova horní školy.

SPRÁVNÍ REGISTRY R. 1592

Tytéž správní registry, nadepsané jako „urbář panství Ostrov z r. 1592“ uvádějí v Nivnici 169 domů (nejvíce ze všech 27 vesnic panství), ze kterých je ročně odváděno vrchnosti do Ostrohu (Uherského) celkem 96 zlatých, 22 grošů, 5 denárů, 179 slepic a 1248 vajec.
Domy se táhnou ve 2 řadách při cestě, mezi nimiž byl českobratrský sbor.

Žije zde 1 majitel celého lánu (celoláník), 7 – 3/4 láníků, 50 půlláníků, 2 držitelé 3/8 lánu a 50 – 1/4 láníků. Na odvodu platů se ještě podílí 4 mlýny, 1 vlastník dvora – svobodný pán Jiřík ze Zástřizl a sbor.
Je zde i 1 hospoda, ale ta neodvádí žádný plat, protože je panská.

Nejvíc platí mlynáři, ale ne všichni stejně:
1.Pavel ze mlejna, obhospodařující ještě 1/2 lánu platí… 2 zl., 4 gr., 2 slepice a 12 vajec

2.Mikuláš ze mlejna, také 1/2 lánu…. 2 zl., 36 gr., 2 slepice a 12 vajec

3.Pan Meynhart (v tomto mlýně se snad narodil J.A.Komenský) měl také 1/2 lánu a platil pouze 48 grošů, 2 slepice a 12 vajec

4.A poslední Petr Mlynářů neměl pozemky a platil… 6 gr. a 3 vejce.

Celoláník se jmenoval Bergerka a platil 48 grošů, 4 slepice a 24 vajec.

1/2 láníci odváděli polovinu toho co celoláník, 1/4 láníci = 12gr., 1 slepici a 6 vajec, což je zase polovina 1/2 láníka.

Platy byly splatné 2× ročně, polovina na sv. Jiří a druhá na sv. Václava.

Vrchnost v registrech vedla pouze „hlavy“ usedlostí, zpravidla jen muže (ženy pouze vdovy), kteří byli odpovědní za platbu. O ostatních členech rodin a usedlostí není nic známo, proto nelze říci, kolik obyvatel měla Nivnice v minulých časech.


V květnu 1604 napadli náš kraj Turci, Tataři a Uhři pod vedením Štěpána Bočkaje. I když se Arkleb z Kunovic, cobi majitel zdejšího kraje snažil různými zátarasami znesnadnit přechod cizího vojska, nebylo to k ničemu. Bočkajovci všechno ničili ohněm, vraždili, sekali a vláčeli za koňmi do otroctví. Přeživší se těžko shledávali dohromady.

Hned následujícího roku (1605) nařídila vrchnost mužům odejít do lesů na hranicích. Celé týdny tam káceli stromy a tarasili jimi horské přechody.
Moravský zemský sněm se usnesl, aby se lid modlil 3× denně za odvrácení nepřátelských vpádů. K modlitbám svolávaly zvony po celém kraji.
Veškeré opatření byly opět k ničemu. Už 1.5.1605 Turci zase překročili hranice a brali vše nač přišli, lidi i dobytek.
Po těchto útrapách následoval, jako po každé válce, mor.


Poslední pán rodu Kunoviců, jež vlastnil ostrožské panství a tím i Nivnici byl Jan Bernard z Kunovic. Byly to roky poměrného klidu a míru. Vrchnost pomáhala dobytkem i osivem a darovala usedlým dřevo z lesů na stavbu nových obydlí. Hodně se stavilo z tlučenic nebo nepálených cihel, tzv. vepřovic. Oba druhy se musely nachat přes léto pořádně vyschnout, jinak se dům mohl za vlhkého počasí rozbořit.

Po pár letech poměrného pokoje se přiblížila 30-ti letá válka (1618–1648), které předcházelo stavovské povstání dovršené známou bitvou na Bílé hoře.
Na návrh Karla, knížete z Lichtenštejna, předsedy císařského soudu pro vyšetřování a potrestání odbojných moravských a českých pánů zkonfiskoval císař Ferdinand II. veškerý majetek označené šlechty.

Také držitel Nivnice Jan Bernard z Kunovic, sídlící na zámku v Kunovicích, přísedící zemského moravského soudu v Brně, královský podkomoří a hejtman uherskohradištského kraje, jeden z vůdců odboje byl odsouzen ke ztrátě majetku. Život si zachránil útěkem do ciziny a usadil se v Sedmihradsku (dnes Rumunsko), odkud pocházeli jeho předci.

V prosinci 1620 vtrhlo na Slovácko vojsko sedmihradského knížete Gabriela Bethlena, který táhl na pomoc českým stavům, ale přišel pozdě. Česká šlechta byla poražena. Bethlenovo vojsko tu však zůstalo a počínalo si jako nepřátelé, vypalovali dědiny a loupili. Lid byl sužován hladem a z nouze jedl i psy a kočky. Odtáhli až na podzim r. 1621. Lidé ze strachu v tomto roce ani neobdělali pole, tudíž nebyla úroda a nastal velký hlad a drahota.

Po odchodu Gábora Bethlena se na Slovácku usídlilo vojsko císaře Ferdinanda II. a to na celé 2 roky. I tito vojáci napáchali mnoho škody a utrpení.

Veškerý majetek zkonfiskovaný Janu Bernardu z Kunovic udělil císař Ferdinand II. zvláštní listinou roku 1625 Gundakaru z Lichtenštejna, bratrovi Karla, knížete z Lichtenštejna, zástupce císaře v Čechách a na Moravě.


TĚŽKÝ ŽIVOT NIVNIČANŮ

  • jaro 1421 – husitské boje okolo Hluku
  • 1428 – průchod vojsk Prokopa Holého do Uher
  • 1431 – husitská bitva u Bánova a pochod vojsk zpět do Čech
  • 1462 – vpád Matyáše Korvína a boje s Jiřím z Poděbrad
  • 1468 – vpád uherského vojska Matyáše Korvína
  • 1531–1539 – Nivnice trpěla vpády Uhrů
  • květen 1604 – Tataři, Turci, Uhři pod vedení Štěpána Bočkaje
  • 5.-8.1605 – další vpád z Uher pod vedením Bočkaje
  • prosinec 1620 – vojsko semihradského knížete Gabriela Bethlena
  • zima 1621 – na 2 roky se na Slovácku usadilo vojsko císaře Ferdinanda II.

POČASÍ

  • 1600 – neúroda a drahota
  • 1602/03 -dlouhá zima až do Božího Těla, ale plodinám neuškodila, úroda byla dobrá
  • 1604 – divná znamení na obloze