Obsah Menu

Papežové ve středověku

chronologický přehled papežů ve středověku (476 – 1492), datum za jménem je nástup na papežský stolec a den s místem úmrtí
  • sv. Simplicius (3.3.468–10.3­.483 Řím) – narozen v Tivoli
  • sv. Felix II. (III.) (13.3.483–1.3­.492 Řím)
  • sv. Gelasius I. (1.3.492–21.11­.496 Řím) – narozen v Africe
  • Anastasius II. (24.11.496–19­.11.498 Řím)
  • sv. Symmachus (22.11.498–19­.7.514) – narozen na Sardinii
  • Laurentius (498–505) – vzdoropapež
  • sv. Hormisdas (20.7.514–6.7­.523 Řím) – byl zvolený jako vdovec, z manželství měl syna, pozdějšího papeže Silverius (536–537)
  • sv. Jan I. (13.8.523–18.5­.526 Ravena) – narozen v Toskánsku, zemřel v Ravenně jako vězeň ostrogótského krále Theodorika
  • sv. Felix III. (IV.) (12.7.526–22.9­.530 Řím) – byl zvolený na přání osrogótského krále Theodorika

-Dioscuros (9.530–14.10.530) – je považovaný za vzdoropapeže, protože zemřel hned po svém zvolení

  • Bonifác II. (22.9.530–17.10­.532 Řím) – pocházel z předků Ostrogótů, vybral ho předchůdce Felix III. a nebyl nikdy řádně zvolen
  • Jan II. (2.1.533–8.5.535) – první papež, který si změnil jméno, protože bylo jméno pohanského Boha. Narodil se v Římě jako Mercurius
  • sv. Agapetus I. (13.5.535–22.4­.536 Konstanti­nopol)
  • sv. Silverius (8.6.536–537 ostrov Ponza) – Papežem na přání ostrogótského krále Theodabada X přáním císaře Justiniána byl Vigilius. Na jaře 537 Řím oblehli Góthové. Silverius byl obviněn z vlastizrady. Jako trest byl v březnu 537 sesazen. Nový papež Vigilius ho násilím převezl na ostrov poblíž Neapole, kde téhož roku zemřel hladem.
  • Vigilius (29.3.537–7.6­.555 Syrakúzy)
  • Pelagius I. (16.4.556–4.3.561) – 60. papež v celkovém pořadí papežů
  • Jan III. (17.7.561–13.7­.574 Řím) – narozen v Římě jako Jan Catelinus
  • Benedikt I. (2.6.575–30.7­.579 Řím)
  • Pelagius II. (26.11.579–7.2­.590 Řím) – v pořadí 63. papež katolické církve, zemřel v Římě na mor
  • sv. Řehoř I. Veliký (3.9.590–12.3.604) – opevňoval území proti vpádům Langobardů a tím dal základ pozdějšího papežského státu, reformoval liturgický zpěv
  • Sabinianus (604–22.2.606 Řím)
  • Bonifác III. (19.2.607–10.11­.607 Řím)
  • sv. Bonifác IV. (25.8.608–8.5­.615 Řím) – svatořečený Bonifácem VIII.
  • sv. Deusdedit někdy také Adeodatus I. (19.10.615–8.11­.618 Řím) – první začal opatřovat své vyhlášení (buly) pečetí
  • Bonifác V. (23.12.619–23­.10.625 Řím) – narozen v Neapoli
  • Honorius I. (27.10.625–12­.10.638 Řím) – po jeho smrti ho 3. konstantinopolský koncil odsoudil jako kacíře
  • Severinus (28.5.640–2.8­.640 Řím)
  • Jan IV. (640–12.10.642 Řím) – narozen v Dalmácii
  • Theodor I. (24.11.642–14­.5.649 Řím) – narozen v Palestině
  • sv. Martin I. (5.7.649–16.9­.655 Krym) – za své myšlenky o Kristovi byl v Konstantinopoli odsouzen k smrti, ale posléze k vyhnanství na Krym, kde zemřel. Sesazen 17.6.653
  • sv. Evžen I. (10.8.654–2.6­.657 Řím)
  • sv. Vitalianus (30.7.657–27.1­.672 Řím)
  • Adeodatus (II.) (11.4.672–16.6­.676)
  • Donus (2.11.676–11.4­.678 Řím) – nechal vydláždit nádvoří před bazilikou sv. Petra, ve které je také pohřben
  • sv. Agatho (27.6.678–10.1­.681 Řím) – narozen na Sicílii
  • sv. Lev II. (17.8.682–3.7­.683 Řím) – narozen na Sicílii. Přijal vyhlášení 3. konstant. koncilu, který odsoudil jeho předchůdce Honoria
  • sv. Benedikt II. (26.6.684–8.5­.685 Řím)
  • Jan V. (23.7.685–2.8­.686 Řím)
  • Konon (23.10.686–21­.9.687 Řím)
  • Theodor (687) – vzdoropapež, v roce zvolení abdikoval
  • Paschalis (687–692) – vzdoropapež
  • sv. Sergius I. (15.12.687–7.9­.701 Řím) – narozen v Palermu
  • Jan VI. (30.10.701–11­.1.705 Řím) – narozen v Řecku
  • Jan VII. (1.3.705–18.10­.707 Řím) – narozen v Řecku
  • Sisinnius (15.1.708–4.2­.708 Řím) – narozen v Sýrii
  • Konstantin I. (25.3.708–9.4­.715 Řím) – narozen v Sýrii
  • sv. Řehoř II. (19.5.715–11.2­.731) – má velké zásluhy na pokřesťanštění Německa, vedl spory s konstantino­polským císařem
  • sv. Řehoř III. (18.3.731–28.11­.741) – narozen v Sýrii, 90. papež v pořadí
  • sv. Zachariáš (3.12.741–15.3­.752)
  • Štěpán II. (III.) (26.3.752–26.4­.757 Řím)
  • sv. Pavel I. (29.5.757–28.6­.767)
  • Konstantin II. (29.6.767– sesazen 768) – vzdoropapež
  • Štěpán III. (IV.) (7.8.768–24.1­.772 Řím) – narozen na Sicílii
  • Filip (31.7.768– sesazen téhož dne) – vzdoropapež
  • Hadrián I. (9.2.772–25.12­.795 Řím) – narozen v Římě
  • sv. Lev III. (27.12.795–12­.6.816 Řím) – při vánočních bohoslužbách roku 800 korunoval, v chrámu sv. Petra v Římě, prvního císaře novodobé říše římské, Karla Velikého
  • Štěpán IV. (V.) (22.6.816–24.1­.817 Řím) – narozen v Římě
  • sv. Paschalis I. (25.1.817–824 Řím) – narozen v Římě
  • Evžen II. (824–827 Řím) – narozen v Římě
  • Valentin (827) za pár měsíců po zvolení umírá
  • Řehoř IV. (29.3.828–25.1­.844 Řím) – narozen v Římě
  • Jan (25.1.844) – vzdoropapež, sesazen stejný den jako zvolen
  • Sergius II. (25.1.844–27.1­.847)
  • sv. Lev IV. (10.4.847–17.7­.855 Řím) – narozen v Římě
  • Benedikt III. (29.9.855–7.4­.858 Řím) – narozen v Římě
  • Anastasius Bibliotekář (21.9.858 -sesazen 24.9.855) – vzdoropapež
  • sv. Mikuláš I. Veliký (24.4.858–13.11­.867 Řím) – upevnil papežství a oslabil moc královských panovníků. Svatořečený Benediktem XIV. v 18. stol.
  • Hadrián II. (14.12.867–14­.12.872 Řím) – narozen v Římě
  • Jan VIII. (14.12.872–16­.12.882 Řím) – narozen v Římě
  • Marinus I. (12.882–15.5.884 Řím)
  • sv. Hadrián III. (17.5.884–9.885) – narozen v Římě. Svatořečený Lvem XIII. roku 1891
  • Štěpán V. (VI.) (885–14.9.891 Řím) – narozen v Římě
  • Formosus (6.10.891–4.4­.896 Řím) – narozen v Římě
  • Bonifác VI. (11.4.896–26.4­.896 Řím) – narozen v Římě
  • Štěpán VI. (VII.) (11.6.896–8.897) – měsíc před smrtí sesazen
  • Romanus (8.897-sesazen 11.897)
  • Theodor II. (12.897–1.898) – jeho pontifikát trval 20 dnů
  • Jan IX. (1.898–5.900)
  • Benedikt IV. (5.900–8.903) – v roce 901 korunoval císařem Svaté říše římské Ludvíka Provensálského
  • Lev V. (903–905) – 2 měsíce po zvolení sesazen
  • Cristoforus (9.903–sesazen 1.904) – vzdoropapež
  • Sergius III. (29.1.904–14.4­.911) – narozen v Římě, nechal zavraždit papeže Lva V.
  • Anastasius III. (911–913 Řím) – údajně nelegitimní syn svého předchůdce, Sergia III.
  • Lando (11.913–3.914 Řím) – na papežský stolec ho dosadili vlivní přátelé, půl roku na to umřel
  • Jan X. (914–929 Andělský hrad Řím) – v r. 928 sesazen
  • Lev VI. (6.928–12.928 Řím)
  • Štěpán VII. (VIII.) (928–931 Řím)
  • Jan XI. (3.931–1.936 Řím)
  • Lev VII. (9.1.936–13.7.939)
  • Štěpán VIII. (IX.) (7.939–10.942 Řím)
  • Marinus II. (11.942–5.946 Řím)
  • Agapetus II. (10.5.946–15.12­.955 Řím)
  • Jan XII. (16.12.955–14­.5.964) – vlastním jménem Oktavián, kníže tuskulský. Narodil se v Římě, jako syn syn Albericha II. Byl jedním z nejmladších papežů v historii církve, funkce se ujal jako osmnáctiletý.

Byl obviňován ze sexuální nevázanosti a krutosti. Byl dokonce i na svou dobu natolik krutý, že Římané usilovali o jeho život. Nakonec byl souzen a obviněn z vraždy, křivé přísahy, svatokrádeže a krvesmilstva se svými příbuznými. Po návratu z exilu nechal všechny své nepřátele bez lítosti popravit. 4.12. 963 jej císař
Ota I. sesadil a zvolil papežem Lva VIII. V únoru 964 byl zvolen papežem znovu

  • Lev VIII. (6.12.963–3.965 Řím) – narozen v Římě. 26.2.964 byl sesazen a 23.6.964 zvolen znovu
  • Benedikt V. (14.5.964–965 Hamburg) – narozen v Římě. Byl papežem ve stejnou dobu jako Lev VIII., není jasné zda byl právoplatný papež nebo vzdoropapež
  • Jan XIII. (1.10.965–6.9­.972 Řím) – narozen v Římě
  • Benedikt VI. (19.1.973–974 Andělský hrad Řím) – narozen v Římě. Měsíc před smrtí sesazen
  • Bonifác VII. (6.974–20.7.985) – vzdoropapež
  • Benedikt VII. (28.10.974–10­.7.983 Řím) – narozen v Římě
  • Jan XIV. (12.983–20.8.984 An­dělský hrad Řím) – koncem dubna 984 sesazen. Vlastním jménem Pietro Obertenghi
  • Jan XV. (8.985–3.996 Řím) – narozen v Římě
  • Řehoř V. (3.5.996–18.2.999) – vlastním jménem Bruno z Korutan.

Narodil se jako třetí syn korutanského vévody Oty z Wormsgau a dcery hraběte Heinricha Judity Bavorské v roce 972 = byl pravnukem císaře Oty Velikého.
Po smrti Jana XV. byl ve věku pouhých 24 let jmenován svým bratrancem Otou III., nástupcem Oty Velikého, papežem. Na oplátku 21. 5.996 korunoval Otu III. císařem.
Řehoř V. se od svých předchůdců odlišoval vzorným způsobem života.

Když se francouzský král Robert II. bez papežského souhlasu oženil se svou vzdálenou příbuznou, uvalil Řehoř nad celou zemí první interdikt v dějinách.

Řehoř V. zemřel na malárii nebo otravu 18. 2. 999 v Římě.

-Jan XVI. (997–998) – vzdoropapež, kterého dosadili římané za podpory Byzance. Vlastním jménem Jan Philagatus. Svůj život dožil ve vězení, kam ho nechal uvrhnout císař.

Jan XVI. bývá někdy počítaný mezi legitimní papeže, proto číslování příštích papežů jménem Jan má nepřesnosti

  • Silvestr II. (2.4.999–12.5­.1003 Řím) – vlastním jménem Gerbert z Aurillacu (Gilbert d'Aurillac) byl první představitel francouzského kléru. Přátelil se s císařem Otou III., s nímž osnoval plány na obnovení římské říše, jež měla být řízena dvojí mocí, světskou – císařem a duchovní – papežem.

Potvrdil zřízení arcibiskupství ve Hnězdně a Ostřihomi.
Štěpánovi I. poslal královskou korunu a povýšil tak Uhersko na království

Silvestr II. je považovaný za jednoho z největších učenců své doby. Byl především významným matematikem, je autorem řady matematických prací. Připisuje se mu zavedení arabských číslic v Evropě.

Zemřel 12. 5. 1003 a je pochován v bazilice svatého Giovanniho v Lateráně.

  • Jan XVII. (16.5.1003–6.11­.1003 Řím) – narozen v Římě
  • Jan XVIII. (25.12.1003–1009 Řím) – narozen v Římě
  • Sergius IV. (31.7.1009–12­.5.1012) – rodným jménem Pietro Martino Boccapecora, narozen v Římě
  • Benedikt VIII. (18.5.1012–9.4­.1024 Řím) – rodným jménem Theophylactus, narozen v Římě
  • Řehoř (12.5.1012-sesazen 12.1012) – vzdoropapež
  • Jan XIX. (19.4.1024–20­.10.1032) – rodným jménem Romanus z rodu hrabat Tuscola
  • Benedikt IX. (9.1032–9.1.1056) – vlastním jménem Teofylakt III., hrabě tuskulský. Zhýralostí předčil všechny své předchůdce. V září 1044 sesazen, 10.3.1045 zvolen znovu, 1.5.1045 abdikoval a 24.12.1046 opět sesazen. 9.10.1047 sesazen a v červenci 1048 zase sesazen
  • Silvestr III. (20.1.1045–9.1063) – v březnu 1045 sesazen a vrací se zpět Benedikt IX.
  • Řehoř VI. (1.5.1045–12.1047) – vlastním jménem Johannes Gratianus, 20.12.1046 sesazen
  • Klement II. (24.12.1046–9­.10.1047) – rodným jménem Suidger z rodu von Horneburg
  • Damas II. (17.7.1048–9.8­.1048 Palesti­na) – rodným jménem Poppo, narozen v Tyrolsku.
  • sv. Lev IX. (12.2.1049–19­.4.1054 Řím) – rodným jménem Bruno von Egisheim-Dagsburg. Svou snahu soustředil na reformu církve a společnosti.

Ke konci svého pontifikátu válčil s Normany.

Jeho legát kardinál Hubert de Silva Candida, kterého vyslal krátce před svou smrtí do Konstantinopole, pak po jeho smrti použil (patrně v rozporu s instrukcemi) bulu exkomunikující konstantinoploského patriarchu Kerullaria, což vedlo k velkému schizmatu.

Svatořečil ho Viktor III. v roce 1087

  • Viktor II. (13.4.1055–28­.7.1057) – rodným jménem Gebhard, hrabě Dollnstein-Hirschberg. Papežem na přání německého císaře Jindřich III. Narozen ve Švábsku
  • Štěpán IX. (X.) (3.8.1057–29.3­.1058 Florenci­e) – rodným jménem Fridrich Lotrinský. Pohřben ve Florencii.
  • Benedikt X. (1058–1073) – vzdoropapež, r.1059 sesazen
  • Mikuláš II. (24.1.1059–27­.7.1061 Floren­cie) – rodným jménem Gérard de Bourgogne, narozen v Burgungsku.

Krátce po svém zvolení vydal bulu In nomine Domini, v níž volbu papeže vyhradil biskupům a kardinálům.

  • Alexandr II. (1.10.1061–21­.4.1073 Řím) – rodným jménem Anselm z Baggia u Milána.

Zpočátku nebyl uznán německým dvorem, který preferoval parmského biskupa Cadala (Honorius II.). Alexandr byl uznán až na koncilu v Mantově roku 1064.

  • Honorius II. (28.10.1061–1071/2 ?) – vzdoropapež, 31.5.1064 sesazen
  • sv. Řehoř VII. (22.4.1073–25­.5.1085 Saler­no) – rodným jménem Hildebrand ze Soany.

Na pohřbu Alexandra II. byl na nátlak lidových mas v rozporu s církevním právem prohlášen papežem.

V roce 1074 vydal Dictatus papae podle něhož je papež universálním biskupem s právem rozhodovat ve všech věcech křesťanstva. Zatímco on smí soudit všechny, jeho nesmí soudit nikdo. Může dosazovat biskupy a může sesazovat císaře. Římská církev se nikdy nezmýlila a nikdy se nezmýlí.

V roce 1075 se dostal do konfliktu s Jindřichem IV. o investituru (o to kdo bude volit biskupy-císař nebo papež), který vyvrcholil uvalením klatby na Jindřicha a jeho zbavení císařské hodnosti.

Řehoř VII. zemřel va vyhnanství v Salermu, kam ho donutili odejít římané.

V r. 1584 ho blahořečil Řehoř XIII. a v r. 1728 svatořečil
Benedikt XIII.

  • Klement III. (25.6.1080–8.9­.1100) – vzdoropapež, kterého dosadil císař Jindřich IV. Vlastním jménem Wibert da Correggio z Raveny.
  • Viktor III. (9.5.1087–16.9­.1087 Montecas­sino) – byl blahoslavený Lvem XIII. v r. 1887, rodným jménem Desiderius z Beneventa

Po smrti Řehoře VII. trvalo rok než byl zvolen papežem. Krátce po zvolení musel kvůli lidovému povstání opustit Řím a odebrat se do kláštera v Montecasinu. Vedl spor se vzdoropapežem
Klementem III.

  • Urban II. (12.3.1088–29­.7.1099 Řím) – byl blahoslavený v r. 1881 Lvem XIII.

Pocházel z významné šlechtické rodiny, dostalo se mu dobrého vzdělání. Vlastním jménem Oddo de Lagery

27. 11. 1095 zahájil první křížovou výpravu.

V roce 1095 uvrhnul vzdoropapeže Klementa III. do klatby.

Pokračoval v boji o investituru s císařem Jindřichem V. – boj o právo volby biskupů.

  • Paschalis II. (13.8.1099–21­.1.1118) – rodným jménem Raniero z Biedy.

V roce 1102 vyobcoval císaře Jindřicha IV. z církve.

V roce 1111 Jindřich V. dva měsíce věznil papeže a kardinály než mu byla přislíbena císařská korunovace.

  • Theoderich (9.1100–1102) – vzdoropapež, v lednu 1101 sesazen
  • Albert (1101) – vzdoropapež, sesazen v den svého zvolení
  • Gelasius II. (10.3.1118–29­.1.1119 Cluny) – rodným jménem Jan z Gaety. Zemřel ve Francii.
  • Silvestr IV. (11.1105–?) – vzdoropapež, v dubnu 1111 se zřekl zvolení
  • Řehoř VIII. (10.3.1118–8.1137) – vzdoropapež, jmenovaný císařem Jindřichem V., 22.4.1121 sesazen

Vlastním jménem Maurice Burdino

  • Kalixtus II. (9.2.1119–14.12­.1124 Řím) – vlastním jménem Guy de Bourgogne

Ukončil boj o investituru a s císařem Jindřichem V. podepsal konkordát (smlouvu) o právo volby biskupů – volí papež za přítomnosti císaře.

  • Celestin II. (16.12.1124-?) – vzdoropapež, sesazen v den své volby. Vlastním jménem Tebaldo Buccapecus
  • Honorius II. (21.12.1124–14­.2.1130) – vlastním jménem Lamberto Scanabecchi

Anaklet II. (14.2.1130–25­.1.1138) – vzdoropapež, rodným jménem Pietro Pierleoni

  • Inocenc II. (23.2.1130–24­.9.1143 Řím) – rodným jménem Gregorio Papareschi
  • Viktor IV. (3.1138-?) – vzdoropapež – zřekl se 29.5.1138
  • Celestýn II. (3.10.1143–8.3­.1144 Řím) – rodným jménem Guido de Castello
  • Lucius II. (12.3.1144–15­.2.1145) – rodným jménem Gerardo z Bologne
  • sv.Evžen III. (15.2.1145–8.7­.1153 Tivoli) – byl svatořečený Piem IX. v r. 1872, 167. papež v pořadí, vlastním jménem Bernardo dei Paganelli di Montemagno.
  • Anastasius IV. (12.7.1153–3.12­.1154 Řím) – vlastním jménem Corrado di Suburra.
  • Hadrián IV. (4.12.1154–1.9­.1159 Anagni) – vlastním jménem Nicolaus Breakspear. Jediný papež anglického původu.
  • Alexandr III. (20.9.1159–30­.8.1181) – vlastním jménem Orlando Bandinelli, narodil se v Sieně.

Byl doktorem práv v Boloni a nejbližším poradcem papeže Hadriána IV. Ztotožňoval se s jeho proticísařskou politikou, což jej dostalo do sporu s Fridrichem I. Barbarossou.

Po smrti Hadriána IV., zvolili někteří kardinálové za papeže kardinála Ottaviana. Velká většina však, v ten samý den (7. 9. 1159) zvolila Orlanda. Po takové volbě došlo k násilnostem a

Orlando se uchýlil do vatikánské pevnosti při chrámu sv. Petra. Až 20. 9. 1159 jej biskup z Ostie vysvětil za papeže v Ninfe.

Ottaviano byl vysvěcený 4. 10. 1159 v císařském opatství Farfa jako Viktor IV.

Oba papežové se vzájemně exkomunikovali.

V říjnu 1160 v Toulouse sešli biskupové a klášterní rady všech západních zemí, včetně Španělska, anglický král Jindřich II. Plantagenet a francouzský král Ludvík VII. a vyhlásili jako jediného papeže Alexandra III.

Spor však nebyl vyřešený definitivně, protože po smrti vzdoropapeže Viktora IV byl zvolený další vzdoropapež Paschal III. a po něm Kalixtus III. a Inocenc III.

Alexandr III. byl velkým papežem-právníkem a mnohá jeho rozhodnutí se dostala i do pozdějších sbírek církevního práva.

Poslední dva roky svého života strávil v rozličných městech v tehdejším papežském státě. Zemřel 30. 8.1181 v Civita Castellana, 55 km severně od Říma. Je pochovaný v Lateránské bazilice.

  • Viktor IV. (1159–20.4.1164) – vzdoropapež, vlastním jménem Ottaviano di Monticelli byl vysvěcen 4. října 1159 v císařském opatství Farfa
  • Paschalis III. (22.4.1164–20­.9.1168) – vzdoropapež, rodným jménem Guido di Crema

R.1165 kanonizoval za podpory císaře Fridricha I. Babarossy – Karla Velikého

  • Kalixtus III. (1168–?) – vzdoropapež, vlastním jménem Giovanni se zřekl volby 29.8.1178
  • Inocenc III. (1178–?) – vzdoropapež, rodným jménem Lando, byl v lednu 1180 sesazen
  • Lucius III. (6.9.1181–25.11­.1185 Verona) – vlastním jménem Ubaldo Allucingoli
  • Urban III. (11.1185–20.10­.1187 Ferrara) – rodným jménem Uberto Crivelli
  • Řehoř VIII. (21.10.1187–17­.12.1187 Pisa) – rodným jménem Alberto di Morra
  • Klement III. (19.12.1187–29­.3.1191 Řím) – vlastním jménem Paolo Scolari
  • Celestýn III. (14.4.1191–8.1­.1198 Řím) – rodným jménem Hyacintus Bobone, 175 papež v pořadí
  • Inocenc III. (22.2.1198–16­.7.1216 Perugi­a) – rodným jménem Lotario ze Segni

Křižákům při výpravách proti pohanům vydal zvláštní odpustky za jakýkoliv čin, čímž podpořil vraždění, znásilňování a plenění

  • Honorius III. (24.7.1216–18­.3.1227 Řím) – rodným jménem Cencio
  • Řehoř IX. (19.3.1227–22­.8.1241 Řím) – rodným jménem Ugolino ze Segni

V roce 1232 zavádí inkvizici

  • Celestýn IV. (25.10.1241–10­.11.1241 Anag­ni) – rodným jménem Goffredo da Castiglione

Byl papežem pouze 18 dní

  • Inocenc IV. (25.6.1243–7.12­.1254 Neapol) – vlastním jménem Sinibaldo de Fieschi, narozen v Janově. Studoval práva v Parmě a Bologni a patřil k nejvýznamnějším církevním právníkům své doby.

Nařídil 7. křížovou výpravu proti Saracénům a Mongolům.

15. 5. 1252 vydal bulu Ad extirpanda, která stanovila některé normy pro inkvizici, které nesměly být vyneseny bez souhlasu místního biskupa. Poprvé se zde zmiňuje způsob výslechu, prostředek, který byl v následujících staletích běžně využíván a zneužíván.

  • Alexandr IV. (20.12.1254–25­.5.1261 Viter­bo) – rodným jménem Rinaldo di Lenne

Českému králi Přemyslu Otakaru II. potvrdil legitimitu nemanželských dětí a jejich dědické nároky, ale ne nárok na trůn

  • Urban IV. (4.9.1261–2.10­.1264 Deruna) – rodným jménem Jacques de Troyes
  • Klement IV. (22.2.1265–29­.11.1268 Viter­bo) – rodným jménem Guy Foucois
  • sv.Řehoř X. (27.3.1272–10­.1.1276 Arezzo) – rodným jménem Tedaldo Visconti

V r. 1713 ho Klement XI. svatořečil

  • sv.Inocenc V. (22.2.1276–22­.6.1276 Řím) – rodným jménem Pierre de la Tarentaise

V roce 1898 ho Lev XIII. svatořečil

  • Hadrián V. (1276) – rodným jménem Ottobono Fieschi, zemřel po volbě před nástupem na papežský stolec
  • Jan XXI. (20.9.1276–20­.5.1277) – vlastním jménem Pedro Luliani z Lisabonu
  • Mikuláš III. (26.12.1277–22­.8.1280) – rodným jménem Giangaetano Orsini, narozen v Římě
  • Martin IV. (23.3.1281–29­.3.1285 Perugi­a) – vlastním jménem Simon de Brie
  • Honorius IV. (20.5.1285–3.4­.1287 Řím) – vlastním jménem Giacomo Savelli z Říma, 190 papež v pořadí
  • Mikuláš IV. (22.2.1288–4.4­.1292 Řím)- vlastním jménem Girolamo
  • sv.Celestýn V. (29.8.1294–19­.5.1296 Castel Fumone) – vlastním jménem Pietro Angelario da Morrone (Angelari da Murrone). Žil jako poustevník na hoře Morrone u města Sulmony ve středovýchodní Itálii v provincii Abruzzo.

Po smrti Mikuláše IV. se znepřátelené římské rody Colonnů a Orsiniů a (vyhnaný) sicilský král Karel I. Anjou nemohli shodnout na novém papeži.
Poselstvo se poté vydalo za Pietrem na horu Morrone a udivenému poustevníkovi oznámilo, že byl zvolen papežem. Pietro se však (podle Petrarky) dal na útěk, neboť oznámení poselstva považoval za ďáblovo pokušení.

Nový papež byl donucen přesídlit do Neapole, kde sídlil Karel z Anjou, a po celou dobu své krátké vlády byl loutkou v jeho rukách. Pietro se nikdy se svým jmenováním nesmířil a 13.12.1294 ab­dikoval.

Pokoušel se uprchnout z Neapole zpět do hor, byl však zajat a uvězněn na hradě Fumone u Ferentina v Kampánii, kde zemřel. Jeho tělo bylo později přeneseno do Aquily, kde je dodnes.
Historikové objevili v jeho lebce dvaceticentimetrový hřeb.

Klement V. ho v roce 1313 svatořečil, ale jako Pietra del Morrone.

  • Bonifác VIII. (23.1.1295–11­.10.1303 Řím) – vlastním jménem Benedetto Caetano, narozený v Anagni v Katalánsku. Měl titul doktora obojího práva.

Řehoř IX. a Alexandr IV. byli jeho příbuzní.

Byl posledním papežem vrcholného středověku, jehož autorita byla nezávislá na světských panovnících. V jeho době se silně vyostřil konflikt moci církevní s mocí světskou.

Bonifác VIII. se choval často velmi povýšeně a panovačně, odmítal dělat v jednáních kompromisy a jeho plán na sjednocení křesťanstva ztroskotal na jeho panovačných snahách.

11.8.1297 kano­nizoval francozského Ludvíka IX.

Vedl spor s fr. králem Filipem IV. Sličným o moc prvního muže.
Byl fr. panovníkem zatčen a z rozrušení nad tímto činem 11.10.1303 zemřel.

  • bl.Benedikt XI. (27.10.1303–7­.7.1304 Perugi­a) – vlastním jménem Niccolò Boccasini. V r. 1738 ho Klement XII. blahořečil.
  • Klement V. (14.11.1305–20­.4.1314 Gard) – nechal ho zvolit fr. král Filip IV. Sličný, který si také vynutil francouzské kardinály. Sídlo papeže se přemístilo pod nátlakem francouzského krále Filipa IV. Sličného z Říma do Avignonu, kde setrvalo několik desetiletí.

Tento papež svolal církevní koncil, kde se mimo jiné projednávalo zrušení templářského řádu.

Po jeho smrti byl papežský stolec 2 roky prázdný.

  • Jan XXII. (5.9.1316–4.12­.1334 Avignon) – vlastním jménem Jacques Duese z francouzského Cahorsu, byl zvolen ve svých 72 letech jako 196. papež v pořadí.

V době jeho pontifikátu byli zvoleni dva římští králové – Fridrich Sličný Habsburský a Ludvík Bavor Witelsbach. Jan XXII. neuznal ani jednoho z nich a na Ludvíka Bavora a jeho příbuzné dokonce uvalil roku 1324 papežskou klatbu.
Ludvík si v roce 1328 vynutil v Itálii korunovaci na císaře dvěma biskupy, kteří nedbali papežova zákazu a po korunovaci vyhlásil císařskou klatbu na papeže Jana XXII.

Nekompromisní chování papeže začali kritizovat i jeho kardinálové, kteří se ho chystali odvolat. Než tak stihli učinit, papež zemřel.

  • Mikuláš V. (1328–16.10.1333) – vlastním jménem Pietr Rinalducci z Cobary, vzdoropapež, kterého dosadil císař Ludvík Bavor.

Mikuláš V. po dvou letech (24.8.1330) sám odstoupil a učinil pokání.

  • Benedikt XII. (8.1.1335–25.4­.1342 Avignon) – vlastním jménem Jacques Founier z Languedocu.
  • Klement VI. (19.5.1342–6.12­.1352 Avignon) – rodným jménem Pierre de Rosieres, narozený ve Francii.

Byl učitelem a přítelem Karla IV. Českého při jeho výchově ve Francii. Jako papež povýšil pražské biskupství na arcibiskupství (prvním pražským arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic).

  • Inocenc VI. (30.12.1352–12­.9.1362 Avignon) – rodným jménem Etienne Aubert
  • sv.Urban V. (6.11.1362–19­.12.1370 Avig­non) – rodným jménem Guillaume Grimoard. Sídlil v Avignonu.

V listopadu 1368 odjel do Říma korunovat císařovnou 4. manželku císaře Karla IV. Českého, Elišku Pomořanskou.

V roce 1870 ho Pier IX. svatořečil.

  • Řehoř XI. (3.1.1371–27.3­.1378 Řím) – rodným jménem Pierre de Beaufort

Zamýšlel opět přenést papežství z Avignonu do Říma a skutečně se tam před svou smrtí usídlil.

Po jeho smrti zvolili v Římě nového papeže (Urban VI.), se kterým nesouhlasili Francouzi a zvolili jiného (Klement VII.) = nastalo papežské schizma.

  • Urban VI. (18.4.1378–15­.10.1389 Řím) – sídlil v Římě, rodným jménem Bartolomeo Prignano, narozen v Neapoli

60-ti letý papež byl učený, přísně mravný, neoblomný až horlivý, svéhlavý a nemilosrdný až k ukrutnosti.
Na počátku roku 1385 se projevila jeho výbušná povaha, kdy nechal mučit 6 kardinálů a 5 z nich usmrtil. Nakonec uprchl do janovské republiky. Jeho příznivci se od něho začali odvracet.

  • Klement VII. (20.9.1378–16­.9.1394) – vzdoropapež, vlastním jménem Robert Ženevský, byl zvolený proti Urbanu VI. v Římě, Klement VII. sídlil v Avignonu

Ač byl příbuzný francouzských panovníků i Lucemburků, císař Karel IV. Český ho neuznal, protože celý život usiloval o přesídlení papežů z Francie do Říma

  • Bonifác IX. (9.11.1389–1.10­.1404) – vlastním jménem Petr Tomacello z Neapole, byl zvolen po smrti Urbana VI. jako 203. papež v pořadí, sídlil v Římě
  • Benedikt XIII. (28.9.1394–23­.5.1423) – 1. papež v trojpapežství, vzdoropapež sídlící v Avignonu, rodné jméno Pietro Francesco Orsini, později užíval jména Vincenzo Maria Orsini.

Pocházel z vysoké italské šlechty, z rodiny Orsini.
Za svého pontifikátu kritizoval nákladný životní styl italského duchovenstva a kardinálů.
19. 3. 1729 svatořečil Jana Nepomuckého.

  • Inocenc VII. (11.11.1404–6­.11.1406 Řím) – rodným jménem Cosma dei Meliorati
  • Řehoř XII. (19.12.1406–18­.10.1417 Reca­nati) – 2. papež v trojpapežství, sídlil v Římě a 4.7.1415 abdikoval
  • Alexandr V. (26.6.1409–3.5­.1410) – vzdoropapež (3. papež v trojpapežství), vlastním jménem Petro Philarg
  • Jan XXIII. (17.5.1410–27­.12.1419) – vzdoropapež, vlastním jménem Baldassare Cossa.

V květnu 1410 Alexandr V. zemřel a jeho následovníkem se stal Cossa jako Jan XXIII. Situace se nelíbila římskému králi Zikmundovi, který přiměl Jana XXIII., aby svolal nový koncil do Kostnice. Ten rozhodl o abdikaci všech tří papežů a jako nového papeže zvolil Ottu Colonnu, který přijal jméno Martin V.
Jan XXIII. abdikovat odmítl a z Kostnice uprchl. Byl dostižen Zikmundovými vojáky, uvězněn a 29.5.1415 sesazen.

Jan XXIII. zemřel 22. 11. 1419 ve Florencii.
Je uložen do sarkofágu ve florentském baptisteriu.

Neměl by být zaměňovaný s papežem Janem XXIII., který byl v letech 1958–1963. Fakt, že přes 500 let žádný papež nepřijal jméno Jan je pravděpodobně důsledkem kontroverzních činů a úlohy tohoto vzdoropapeže. Rozhodnutí papeže Jana XXIII. nepřijmout jméno Jan XXIV. je chápáno jako potvrzení toho, že Baldassare Cossa nebyl právoplatným papežem. Jan XXIII. si údajně zvolil jméno Jan mimo jiné i proto, aby je po 500 letech očistil.

  • Martin V. (21.11.1417–20­.2.1431 Řím) – vlastním jménem Oddone Colona. Zvolen na koncilu v Kostnici.
  • Evžen IV. (11.3.1431–23­.2.1447 Řím) – rodným jménem Gabriele Condulmer z Benátek
  • Felix V. (5.11.1439–7.1­.1451) – vzdoropapež, 7.4.1449 se zřekl titulu.
  • Mikuláš V. (19.3.1447–24­.3.1455 Řím) – rodným jménem Tommaso Parentucelli
  • Kalixtus III. (20.4.1455–6.8­.1458 Řím) – z rodu Borgiů, vlastním jménem Alonso Borja, v Itálii pak znám jako Alfonso Borgia. Jeho otcem byl Domingo Borja, pán Torre de Canals a matkou Francina Marti z Játivy.

Po dobu svého krátkého pontifikátu usiloval Kalixtus III. především o válečné tažení proti Turkům, kteří v roce 1453 rozvrátili Byzantskou říši a na křížové výpravě.
Výzvu Kalixta III. ke křížové výpravě vzala na vědomí jen část šlechty v Uhrách, pod vedením magnáta Jana Hunyadiho.

Papež Kalixtus III. zemřel věku 79 let, pouhé tři roky po svém uvedení do úřadu. V době, kdy umíral, došlo v Římě k nepokojům, které vyvolala mocná rodina Orsiniů.

  • Pius II. (3.9.1458–14.8­.1464) – vlastním jménem Eneo Silvio Piccolomini

Jako biskup byl v diplomatických službách císaře Fridricha III.

Jako papež vystupoval Pius II. velmi autoritativně, což měli pocítit právě kališničtí Čechové. Pius II. již dříve požadoval, aby český král Jiří z Poděbrad přestoupil ke katolické víře, odstranil kališnictví a obnovil tak jednotu církve v Čechách.

Papež povolal Jiřího z Poděbrad před církevní soud, k dostavení se měl Jiří lhůtu 180 dní, 14. 8. ale papež zemřel.

Pius II. navštívil Čechy a také husitský Tábor, o kterém napsal historické dílo: Historia Bohemica (Kronika česká).

  • Pavel II. (16.9.1464–26­.7.1471 Řím) – rodným jménem Pietro Barbo
  • Sixtus IV. (25.8.1471–12­.8.1484 Řím) – Francesco della Rovere
  • Inocenc VIII. (12.9.1484–25­.7.1492 Řím) – narozen v Janově, vlastním jménem Giovanni Battista Cibo.

Papežskou volbu si zajisti uplacením kardinálů.
Jeho předchůdce Sixtus IV. počítal s tím, že se papežem stane Giuliano della Rovere, synovec Sixta IV., který se později stal papežem Juliem II.

Inocenc VIII. byl velmi slabý, nestálý a závislý na mínění druhých.
Vedl velmi nákladný život a měl finanční problémy; neváhal dát do zástavy ani papežskou mitru a tiáru.

Podporoval široce inkvizici a ve své proslulé bule Summis desiderantes affectibus (1484) podpořil čarodějnické procesy.
V roce 1487 jmenoval Tomáse de Torquemadu velkým inkvizitorem Španělska.

Inocenc VIII. po sobě zanechal mnoho dětí.

  • Alexandr VI. (26.8.1492–18­.8.1503 Řím) – vlastním jménem Rodrigo Borgia, syn Jofrého, rytíře z Játivy z rodu Borgiů a Isabelly Borgia.

Hlasy pro volbu papežem si koupil.
214. papež v pořadí.

Opakovaně se pokoušel potlačit vliv inkvizice.

V roce 1456, když bylo Rodrigu Borgiovi pětadvacet let, ho jeho strýc, papež Kalixtus III. z rodu Borgia, jmenoval kardinálem.

Nejznámějším činem Alexandra VI. je rozdělení Pyrenejského poloostrova na španělskou a portugalskou část.

Byl otcem mnoha levobočků.

Děti Alexandra VI.
Pedro-Luis Borgia (asi 1460 – 1488) – vévoda gandijský.
Girolama Borgia (1469 – 1483)
Isabela Borgia (1470 – 1541) – provdaná za Pietra Matuzziho.
Cesare Borgia (1475 – 1507) – nejprve kardinál, po smrti bratra Juana vévoda z Valence a Romagne, hrabětem z Diois a pánem z Issodounu, manžel Charlotty d Albert, příbuzné francouzského krále Ludvíka XII. a sestry navarrského krále
Juan Borgia (1476 – 1497) – nejoblíbenější syn Aklexandra VI., druhý vévoda gandijský, v roce 1497 za dodnes nevyjasněných okolností zavražděn. Jeho vnuk Francisko Borgia, generál jezuitského řádu, byl roku 1671 prohlášen za svatého.
Lucrezia Borgia (1480 – 1519) – ferrarská vévodkyně
Joffre Borgia (1481 – 1517) – kníže squillacejský, manžel dcery neapolského krále Alfonse Aragonského

Vloženo: 14.08. 2007, 20:04 :: Jin.Sli :: Trvalý odkaz :: Článek zobrazen 76684