Romové
Z historie romské menšiny
ROMOVÉ je označení mnoha etnických skupin, žijících po celém světě, kteří mají stejný původ, kulturu a jazyk, jehož dialekt je ovlivněn zemí, ve které žijí.
Za jejich předky jsou považováni kočovní obyvatelé střední a severozápadní Indie, tzv. Domové a Čandálové, kteří po opuštění původní vlasti přijali společné jméno Romové.
Z Indie odešli pravděpodobně kvůli tamní hospodářské situaci a
přes Mezopotámii šli na Blízký Východ.
V 12.-15. století pokračovalo jejich kočování údolím Dunaje do
střední Evropy, další část šla přes severní Afriku až na Pyrejský
poloostrov.
Do Čech doputovali ve 14. století a v 15. stol. jsou o nich
zmínky na Britských ostrovech a Španělsku.
Jejich tradičním zaměstnáním bylo kovářství, košíkářství, kotlářství a chov koní. Na panské dvory si je také zvali k obveselení, kvůli jejich akrobacii, věštění a hudebnímu nadání.
Aby uživili své rodiny často kradli na polích a hospodářstvích
usedlých obyvatel, kterým se jejich chování samozřejmě nelíbilo.
Zpočátku byli v Evropě tolerovaní, ale později pronásledovaní,
nejen jako zloději, ale byli obviňovaní i z čarodějnictví a
napomáhání při tureckých vpádech.
V roce 1545 vydal král Ferdinand I. (1526–1564) nařízení o vypovězení Romů ze země. Toto nařízení bylo důsledkem několikaletého vývoje soužití Romů s původním obyvatelstvem. Podobně postupovaly všechny evropské země.
Koncem 18. století se kočovní Romové pomalu začali usazovat a částečně přizpůsobovat způsobu života země, kterou obývali.
Na Moravě se první romská rodina usadila už v roce
1698. Přišla z Uher z oblasti Rábu, odkud ji
povolal hrabě Kounic na své panství v Uherském Brodě, aby se zde
věnovala kovářství.
Rodina Štěpána Daniela dostala povolení k usazení za podmínky,
že nebude nosit romský oděv a nebude používat romštinu.
Po vydání souhlasu císaře Josefa II. (1780–1790) o usazování romů na území Čech a Moravy se začali usazovat na vedlejším uherskoostrožském panství Lichtenštejnů a dále.
Nejvíc romských osad na Moravě vzniklo v druhé polovině 19. století. V Čechách vedli stále kočovný život a začali se usazovat o něco později.
Svůj způsob života neopustili, nechodili do škol a při neznalosti
češtiny se nemohli zapojit ani do společnosti.
Pod tlakem místních obyvatel byli vytlačovaní na okraje vesnic a
měst, kde si zakládali svoje ghetta.
Za II. světové války při holocaustu byli téměř vyhlazeni.
Po válce se vyskytla snaha ze strany vlády o zlepšení jejich životních podmínek, odstranění negramotnosti a celkovému začlenění mezi domácí obyvatelstvo, které vedlo k potlačování jejich kultury a jazyka, s čímž romové nesouhlasili.
Sametová revoluce v listopadu 1989 jim přinesla zrovnoprávnění jejich menšiny s ostatními obyvateli, svobodu v užívání jejich jazyka a kultury, možnost zakládat různé spolky a politické strany.