Měření času
Jak naši předkové měřili čas
V dávných dobách neměli lidé potřebu přesného měření času. Nejdůležitější a hlavní byla obživa, to znamená práce na poli a tím se také řídili.
Rok měli rozdělený jako dnes na jaro, kdy zaseli, léto (žně), podzim a zimu, kdy pole odpočívalo.
Rozdělení roku na 12 měsíců zavedli už 4 tisíce let před n. l. Babylóňané, Egypťané a Číňané. Každý z nich měl ale jiný počet dnů v měsíci.
Dokonce i daný letopočet se různil. Sjednocení letopočtů a zavedení před Kristem a po něm začalo někdy kolem roku 525 a do všeobecného užívání se dostalo až v 9. stol. n. l.
Vedení kalendářů měli na starosti kněží a církev, aby mohli
vypočítávat křesťanské svátky, např. Velikonoce a Vánoce.
Vycházeli z tzv. juliánského kalendáře, který měl rok
rozdělený na 365 dnů a 6 hodin. Zavedl ho v roce 46 př.
n. l. římský císař Julius Ceasar.
Toto počítání, tzv. juliánský kalendář nebylo přesné, proto papež Řehoř XIII. (latinsky Gregorius) nechal sestavit a v únoru 1582 do života uvedl nový řehořský (gregoriánský) kalendář, který užíváme doposud.
Aby byl kalendář v souladu s přírodou, vypustili
v říjnu 1582 deset dnů: lidé šli večer
4. 10. spát a probudili se ráno 15. 10.
(Ale ani tento kalendář není přesný. Za 3 280 let udělá
odchylku oproti pohybu Země a Slunce o 1 den.)
Jako přijetí každé novinky, tak i této trvalo nějakou dobu. Zatím co na Moravě se podle něho řídili od počátku, v Čechách se nový (gregoriánský) kalendář začal užívat až v roce 1584, v Anglii 1752 a pravoslavné Rusko ho přijalo až v roce 1918.
Také den si lidé rozdělili, podle polohy Slunce a hvězd, na ráno,
dopoledne, poledne, odpoledne, večer, půlnoc a svítání. Tyto jednotlivé
úseky oznamovalo bití zvonu nebo v pozdějších dobách troubil
ponocný.
Denní a noční hodiny nebyly stejně dlouhé. V létě byla denní
hodina delší než noční a v zimě naopak.
Čas odměřovaly pomocí slunečních hodin, zapálených svící, na kterých byly značky a později se užívalo přesýpacích hodin.
K přesnějšímu měření a rozdělení dne a noci na stejný počet dílů o stejné délce mohlo dojít až po vynálezu kolečkových hodin, o jehož prvenství se dělí hvězdář a matematik, benediktinský mnich Gerhot a verovský duchovní Pacifik.
Zmínky o těchto časoměrných strojích (horologium), česky orlojích jsou už ve 12. stol., ale rozšířili se až od století 14.
V roce 1402 se připomíná orlojní stroj pražského orlojníka Alberta, na Staroměstské radnici, který neměl dobrý chod. Později ho nahradil známý pražský orloj.
Ze začátku se jejich výrobou zabývali kováři a zámečníci. Teprve v roce 1480 vyrobili ve Francii ocelové hodinové pero, které umožnilo vyrábět menší měřiče času a z kovářů se oddělili mistři hodináři, ale i tak byli dlouhou dobu spolu v jednom cechu.
Podrobný popis hodinového bicího mechanisnu z kutého železa, z konce 14. století, se dochoval a je uložen ve Vatikánské knihovně.
Za vynálezce a prvního výrobce kapesních hodinek byl považovaný
norimberský zámečník Peter Henlein z roku 1512.
Archivní výzkumy však dokazují existenci malých hodinek
v Miláně v roce 1488.
Byly železné, měly jednu ručičku a ciferník rozdělený na
24 díly chránilo sklo. Nosily se na krku na řetězu a kupovali je jen
bohatí lidé.
Vedle nákrčních hodinek se začal hodinový strojek objevovat
v různých, až bizardních, schránkách. Vmontovával se do prstenů,
rukojetí dýk, křížů, lebek či se staly součástí šperku.
Schránku hodin a hodinek ovlivňovala doba a styl, ve které se vyráběly.
Kdo by měl zájem, může si různé gotické, renesanční, barokní,
empírové, secesní a jiné hodinářské výrobky prohlédnou v našich
dvou muzeích hodin. Jedna sbírka je v Uměleckoprůmyslovém muzeu
v Praze a druhá ve Vlastivědném muzeu v Olomouci.
Zajímavosti o nich si také můžete přečíct v knize HODINY
A HODINKY, kterou napsal Emanuel Poche a Libuše Urešová.
Poledne se seřídilo podle Slunce na vrcholu a měřil se místní čas,
který nebyl všude stejný.
Při rozvoji mezinárodního styku a dopravy, vznikla otázka sjednocení
nebo upravení místních časů na světový.
Tak mezi roky 1879 a 1894 vzniklo 15 časových
zón, začínajících poledníkem, který prochází hvězdárnou Greenwich
u Londýna a čas v jednotlivých zónách se posunuje o hodinu.
My patříme do pásma středoevropského.