Obsah Menu

Svatá Anežka Česká

Narodila se roku 1211 a zemřela v březnu 1282

Narodila se roku 1211. Byla posledním dítětem českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské.

Také tato královská dcera, jako mnoho jiných ve středověku, se stala figurkou v politice svého otce.

Už jako tříletou (1214) ji posílá na výchovu do cisterciáckého kláštera ve Slezsku, který založila vratislavská vévodkyně Hedvika, po smrti prohlášená za svatou.
Tady se měla připravovat na roli nevěsty rodu Piastovců. Budoucí ženich ale záhy umírá a Anežka se vrací zpět.

V osmi letech (1219) ji posílá na výchovu do Vídně a pomýšlí na císařova syna Jindřicha Štaufského, jako budoucího zetě.
Po 6 letech v Rakousku se opět vrací domů. Jindřich si totiž vybral jinou, Markétu Babenberskou. Tuto samou Markétu si o několik let později vezme z politických důvodů také český král Přemysl Otakar II.

Přesně za 10 let (1229) odstoupil od zasnoubení i anglický král Jindřich III. Plantagenet.

Poslením nápadníkem byl sám císař Fridrich II. Tentokrát několikrát ponížená princezna odmítá sama. Až nyní si to mohla dovolit. Její královský otec totiž roku 1230 umírá a následník trůnu, Anežčin bratr, Václav I. ji bezmezně miluje sourozeneckou láskou a nic jí neodepře.

Anežce je sice teprve 19 let, mohla se ještě provdat, ale za koho? Jako žena z vládnoucího rodu si nesmí vzít lec koho, navíc ji několikrát už vrátili jako nepotřebnou, když se objevila výhodnější partie.
Jaké má možnosti? Buď čekat, až se najde nějaký svobodný nebo ovdovělý muž na patřičné společenské úrovni, jakkoli starý, krutý či nesympatický nebo klášter.
Pouze druhá možnost ji uchrání od věčné šachové partie, kde by byla pouhým pěšákem, ba co víc dává jí šanci rozhodovat a být autoritou.

Země začíná být bohatá a jako královská dcera a sestra má prostředky na vybudování špitálu sv. Františka (r.1232) podle vzoru své sestřenice Alžběty Durynské, která byla pouhé 4 roky po smrti prohlášená za svatou (r.1235).

Vedle špitálu nechala postavit mužský klášter sv. Františka, jehož řeholníci se nazývají františkáni podle Fr. z Assisi hlásajícího chudobu. A také ženský klášter sv. Kláry, učednice sv. Františka z Assisi.

Do tohoto kláštera klarisek přijelo v r. 1233 pět řádových sester z Itálie, přímo z kláštera sv. Kláry, se kterou byla Anežka ve styku. Později sem vstoupilo 7 dívek z českého království.
Sama se stane hlavní představenou. I když používá titul starší sestra či učednice sv. Františka, rozhoduje o veškerém dění kláštera a aktivně se zapojuje do veřejného života. U papeže si dokonce vyžádá úlevya zaměří se na vytvoření vlastního řeholního řádu.

Byla snad už rozhodnutá dosáhnout nejvyšší mety – svatořečení?
Možné to je, vždyť za svého života byla svědkem několika svatořečení: např. matka jejího prvního snoubence nebo sestřenice Alžběta.

Anežka si však musí počkat několik století.
Prohlásit za svatou se ji snažila už roku 1326 Eliška Přemyslovna, matka císaře a krále Karla IV. – neúspěšně.

Po husitských válkách vyvstala otázka kanonizace znova. Bohužel se nenašly Anežčiny ostatky (později se našla pouze její dolní čelist), proto se svatořečení opět nekonalo.

V roce 1879 se pražskému arcibiskupovi Schwarzenbergovi podařilo dosáhnout aspoň blahořečení a Anežka se stala blahoslavenou.

Po II. světové válce, kdy mnoho lidí zmizelo v koncentračních táborech, přestaly ostatky hrát důležitou roli.

Nakonec se dočkala 12.11.1989, kdy ji papež Jan Pavel II. za účasti mnoha poutníků z Československa prohlásil za svatou.

Komentář

Formát Texy