Historicky první rozvod v Čechách
Papež potvrdil v roce 1206
Uskutečnil se mezi Přemyslem Otakarem I. (českým králem 1297–1230) a Adlétou, dcerou bohatého míšeňského markreběte Oty z rodu Wettinů, po 20-ti letech manželství.
Přemysl byl nejstarší syn z 2. manželství českého krále
Vladislava II. (vládl 1140–1172) a Judity Durynské.
V této době žilo nejvíce mužských členů Přemyslovského
rodu, kteří spolu zápasili o knížecí stolec, např. Přemyslův otec
měl z 1. manželství už 3 syny, v 2. manželství dva a
Soběslav I. (vládl 1125–1140) čtyři potenciální uchazeče
o vládu.
Po vynuceném odchodu svého otce z Čech pobýval Přemysl v Míšni u příbuzných. Pro jeho těžko vyslovitelné jméno mu začali říkat Otakar. Odtud Přemysl Otakar, toho jména I.
Jelikož nemohl ani ve snu pomýšlet na vládu, nemusel se oženit
z rozumu, ale z lásky. Zamiloval se do dcery svého hostitele a bez
jeho svolení se s ní roku 1178 oženil. Ženich Přemysl
Otakar byl psanec bez vlivu, majetku, vojska a lepších vyhlídek do
budoucnosti, s nímž Wettinové nemohli souhlasit. Mladí manželé proto
nedostali žádné věno ani majetek, jak bylo běžně zvykem.
Navíc byli blízcí příbuzní. Už v 10. stol. vydala církev
nařízení, že do 7 stupně příbuzenství jsou manželství neplatná.
Přemysl Otakar a Adléta byli 4. bratranci. Takové manželství bylo
pokládáno za cizoložství a také tak trestáno. Ve skutečnosti se toto
nařízení běžně porušovalo a sám papež za úplatu vydával, tzv. dispenz
neboli souhlas s porušením církevního nařízení.
Těmto manželům však rodiče dispenz nezaplatili, ale také se nikdo
veřejně neohradil, proto byla jejich příbuznost přehlížena a sňatek
tolerován.
Za 20 let jejich manželství se jim narodily 4 děti.
Prvorozený Vratislav, Markéta Dagmar, pozdější dánská královna a
Božislava s Hedvikou.
Koncem 12. stol. začíná vycházet a čím dál více zářit jeho politická hvězda a v roce 1198 byl dokonce korunovaný českým králem, jehož dědičnost a ostatní privilegia mu potvrdila slavná Zlatá bula sicilská v r. 1212. Mezi jeho dosazením na trůn a upevněním moci Zlatou bulou došlo k několika událostem v jeho osobním životě.
Existují doklady z roku 1199 o svatbě Přemysla Otakara a sedmnáctileté Konstancie Uherské z rodu Arpádovců, když před tím poslušný a uplacený pražský biskup Daniel prohlásil manželství Přemysla a Adléty za neplatné s výmluvou na příbuzenský stav. Ani historikové se nemohou shodnout na jeho důvodech: mužského dědice měl, s Wettiny se udobřil a politicky se vzájemně podporovali, jediné vysvětlení je takové, že ho stárnoucí žena omrzela a chtěl mladší.
Samozřejmě, že takové jednání Adlétu pobouřilo. Nejprve nechtěla o nějakém jednání ani slyšet, potom se chtěla před biskupem hájit osobně, ale nebyl jí vstup dovolen. Česká královna musela opustit zemi i s dětmi. Vrátila se do rodné Míšně ke dvoru svého bratra Dětřicha.
Na jaro r. 1200 porodila Konstancie králi syna, který dostal stejné jméno jako jeho prvorozený – Vratislav, čímž chtěl Přemysl popřít závazky k dětem z 1. manželství.
Mezitím se změnila politická situace a římskoněmecký král Filip
Švábský chtěl uznat Přemyslovy nároky na trůn až po jeho udobření
s Wettiny. Konstancie musela ustoupit a Adléta se po několikaletém exilu
vrátila i s dětmi do Prahy.
Konstancie však zůstala v Praze a roku 1205
porodila budoucího krále Václava I. a Adléta byla při nejbližší
příležitosti opět vypuzená.
O rok později papežská kurie potvrdila platnost rozvodu českého
panovníka.
Adléta roku 1207 znovu vyvolává nové vyšetřování jejich rozvodu a hlavně nároky dětí. Počátkem února 1211 Adléta umírá v klášteře sv. Kříže v Míšni. Její příbuzní uplatňují nároky pro prvorozeného syna Vratislava ještě v roce 1212, leč neúspěšně.
Přemysl Otakar I. se dožil 75 let a tento svět opustil v roce 1230. Jeho druhá manželka Konstancie ho přežila o 10 let, které strávila na svých dědičných statcích na Moravě.