ŽIVOT V ROCE 1928
článek v Nivnických novinách 3/2008
Píše se rok 2008. Osmička je nejenom krásné kulaté číslo, ale v letech končící osmičkou se také stalo mnoho událostí, které ovlivnily život jednotlivců i celé společnosti. Zajímalo mě, co se například stalo před 80 lety, v roce 1928.
V čele samostatné Československé republiky stál prezident T. G. Masaryk. Dalo by se říct, že rok 1928 byl posledním rokem prosperity a rozmachu tzv. první republiky, po němž následovala velká celosvětová hospodářská krize, která začala 24.10.1929 zhroucením newyorské burzy.
Ale co přinese rok 1929, zatím lidé netuší, vraťme se tedy o rok
zpět.
Alexander Fleming náhodou objevil penicilín. V červnu roku
1928 zemřel známý norský polární badatel Roald Amundsen, první
člověk, který pokořil jižní pól.
V tomto roce se také konaly olympijské hry: zimní ve Švýcarsku a
letní v Holandsku.
Do zahraničí začaly létat první české aerolinky. V jednom
letounu pro 8 osob mohli lidé pravidelně cestovat mezi Prahou, Vídní a
Berlínem, do Drážďan a Rotterdamu.
12. 8. zemřel na zápal plic hudební skladatel Leoš Janáček, který
ještě v tomtéž roce zkomponoval slavnostní kantátu k položení
základního kamene k budově Masarykovy univerzity v Brně.
Tato událost je spjatá i s naší obcí. Začátkem dubna přišel
do Nivnice dopis, ve kterém rektorát univerzity zve představitele městečka
a zároveň je prosí, aby darovalo jeden ze základních kamenů, jak tomu bylo
kdysi při stavbě Národního divadla v Praze. Podepsán Dr. Kalab,
rektor.
Obec vyhověla a do Brna poslala kámen ze zdiva „prostředního“ mlýna, s laskavým svolením majitele Karla Bartka. Tento, dosud stojící mlýn, je považovaný za rodiště učitele národů.
Do kamene byl vtesán nápis:
„J. A. Komenius Nivanus“
Věnuje městečko Nivnice 1928 [1]
Slavnosti se 9.6. účastnil tehdejší starosta František Straňák a členové rady Štěpán Herberk č.480 a Jan Hromčík č.38.
Nikdo si už neumí představit život bez elektrického proudu jak
v domě, tak na ulici, když někam jde ve večerních hodinách.
10.11. vzpomeneme kulaté výročí elektrifikace naší obce. Nivnice
byla první vesnicí uherskobrodského okresu, ve které se rozsvítilo světlo.
Se stavbou elektrické sítě se započalo v červenci a listopadovou
sobotu večer mohli naši předci obdivovat krásně osvětlený kostel,
65 veřejných pouličních lamp a 235 domů, kde byla elektřina
zavedená. Tuto vymoženost určitě také ocenili při poslechu kostelních
varhan, do kterých začala vhánět vzduch el. energie.
V těchto 235 domech z 612 postavených v obci sice blikala žárovka, ale hospodyňky nadále musely dennodenně rozdělávat oheň v kamnech, aby uvařily, nosit vodu z potoka nebo studní, aby vypraly, umyly nebo napojily hospodářská zvířata.
V roce 1928 bylo v Nivnici napočítáno 149 koní,
1317 hovězího dobytka a 572 vepřů [1] . V každém stavení
bylo nějaké zvíře. Jak by si také obyvatelé zajišťovali obživu? Nivnice
byla hlavně zemědělská obec. Řemesel a služeb tu bývalo poskromnu.
Někteří sice odešli za prací a výdělkem do ciziny, ale opouštět
rodinu nebo ji vláčet s sebou do nejistoty – to udělal málokdo.
V tomto roce odešli jenom chasníci Jan Minařík a František Stojaspal
do Kanady [1].
Ale ani vlastní hospodářství a vlastnictví půdy nezaručovalo dobré
živobytí. Vedle velké každodenní dřiny byli odkázaní i na rozmary
počasí.
Například 12.5. roku 1928 přišel mráz, při kterém pomrzly
ovocné stromy. Ovoce se neurodilo žádné. 2.6. mráz opět poničil úrodu.
Tentokrát obilí, fazole a brambory [1].
Jak velké byly škody, jsem nikde nezjistila. Pravděpodobně se plodiny
vzpamatovaly a nakonec bylo co jíst.
Bylo u nás několik obchodů a řezníků, ale některé produkty si lidé vyráběli doma sami, včetně základních potravin, které dnes kupujeme v obchodě, a ani už pořádně nevíme, jak a kde se vzaly, například chleba.
Před 80 lety zde bylo ještě hodně domů, které měly vlastní pec.
Jste ale na omylu, pokud si myslíte, že se chleba pekl doma. Na správné
vytopení takové pece se spotřebovalo velké množství dřeva, což nebyla
levná záležitost.
V Nivnici byly 4 soukromé pekárny. Jedna na horním konci,
jedna na dolním a dvě ve středu obce.
Hospodyňky doma pouze zamísily. Tři až čtyři pecny a jednu
„štriclu“ daly do ošatek, a buď samy nebo dítko jdoucí do
školy vše odvezlo na trakaři k pekaři.
Po skončení vyučování na ně v pekárně už čekaly voňavé
bochníky, aby je odvezly domů.
Pecen byl kulatý a vážil kolem 3 kg. „Štricla“ měla podobu dnešního chleba. Takové množství se jedlo několik dní a vše se snědlo do posledního zbytečku. Dnes, kdy chleba váží kolem 1 kg, denně se kupuje čerstvý a den starý už někdo vyhazuje, se nám to zdá nepochopitelné.
Do rodinného rozpočtu přispívala 24 rodinám i výroba medu. Místní včelaři měli dohromady 148 včelstev a 1 kg medu prodávali od 18,– do 20,– Kč. Aby měly včelky z čeho med vyrábět, vysadili jejich majitelé na Čupech 1000 keřů pámelníku medonosného [1].
80 let není z historického hlediska dlouhá doba, ale na změnu
způsobu a chápání života to stačí. Vývoj prodělala i starost
o tělo a oblečení.
Očista celého těla znamenala jednou za týden nebo čtrnáct dnů
nanosit a ohřát vodu a naplnit jí koupací nádobu – necky nebo
přenosnou plechovou vanu. Ve stejné vodě se postupně umyli všichni
členové rodiny.
A jak naše prababičky praly? Praní prádla byla celodenní
záležitost, na kterou se musely připravit, nejenom navařením jídla pro
rodinu předchozí den, ale hlavně namočením špinavého prádla „na
noc.“
To se na druhý den vyvařilo a pomocí jádrového mýdla na valše
vydrhlo. Valcha byla, velmi jednoduše řečeno, obdélníkový vlnitý plech
v dřevěném rámu, který se vložil do necek, a o něj se
jednotlivé kousky šatstva třely.
Takto vyprané šaty se musely ještě vymáchat. Jak? Nanosit velké množství vody domů nebo jít rovnou k potoku?
Jednodušší bylo zajít s košem prádla k vodě, kde byly ze břehu nad hladinu vyrobené dřevěné lávky, aby měly pradleny snadnější přístup. Za pěkného počasí, kdy sluneční paprsky pomáhaly vybělit právě vyprané kousky oblečení a mírný větřík je dosušoval, byly ženy jistě rády, že jim jde práce pěkně od ruky. Horší to měly v zimě. Máčet ruce do ledové vody není nic příjemného.
Při všech všedních starostech si našli i čas na zábavu a čtení. Do obecní knihovny, která v roce 1928 čítala 1132 knih, si chodilo půjčovat 215 obyvatel. Průměrně každý přečetl 34 literárních děl [1].
Občané Nivnice měli také zájem o politické dění. 2.12. se konaly volby do okresního a zemského zastupitelstva, kam kandidovalo 7 stran. Do okresního zastupitelstva byl zvolen zástupce republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu Jan Hromčík č. 38. Ten se však funkce vzdal, protože byl v obecním zastupitelstvu [2].
[1] OA UH – Kronika městečka Nivnice 1923–1950
[2] OA UH – Školní kronika obecné školy v Nivnici
1922–1952