Obsah Menu

Z HISTORIE NIVNICKÉ ŠKOLY

článek vydaný v Nivnických novinách č. 4/2008

Jak to vypadalo se vzděláním obyvatel v dávných časech, těžko říci. V raném středověku, kdy boje o území a holý život byly na denním pořádku, vzdělání nikdo nepotřeboval. Jediní, kdo uměli číst a psát, byli představitelé církve. Všeobecně patřilo vzdělávání do jejích rukou. Církev zakládala školy při kostelech, biskupství či klášterech, zpočátku výhradně pro budoucí kněží a duchovní. Vyučovacím jazykem byla latina.

S rozvojem obchodu a řemesel vznikla nutnost zvládat čtení, psaní a počty i pro obyčejný lid. Asi od 12. stol. se mohli učit i ti, kteří nepomýšleli na duchovní dráhu. Přesto většina obyvatel zůstávala negramotná.

Zprávy o škole v Nivnici z tohoto období nemáme žádné. Od roku 1261 byla Nivnice majetkem vizovického kláštera. A kdo ví? Snad se tu našel nějaký člověk dychtící po učení a snad mu ho tehdejší správce (fojt) osady umožnil. I když si myslím, že je velmi málo pravděpodobné, aby byla škola v tak okrajově vzdálené vesnici od Vizovic, hlavního centra panství.

Z roku 1403 pochází nejstarší zmínka o farním kostele u nás. U významných kostelů zřizovala církev i školy. Byl tehdejší kostel natolik významný a bylo zde tolik obyvatel, aby byla zřízená škola? Nezapomeňme, že vzdělání nebylo povinné a lidé ho nepokládali za důležité.

Po husitských válkách přešla Nivnice do rukou světské šlechty. Majitelé se často střídali a pochybuji, že jejich prioritou bylo vzdělávání obyvatel. V prosinci roku 1530 povolil nový majitel Hynek Blíživský Jednotě bratrské stavbu českobratrské modlitebny. Tato víra zde vydržela do nucené rekatolizace po Bílé hoře (1620).
Z tohoto období pochází zmínka o nivnickém učiteli a současně písaři Martinovi, který byl roku 1615 obžalován uherskobrodským měšťanem z nevhodného chování.

Po třicetileté válce (1618–1648) poklesl počet obyvatel natolik, že nebylo ani žáků ani učitelů. Až se život po válečných útrapách a strádání ustálil, začaly školy – výhradně katolické – opět fungovat. V roce 1666 se ve zdejší úmrtní matrice píše o smrti učitele Pavla Ostrovského. Z konce 17. stol. je záznamů o učitelích více, což dokazuje, že v Nivnici už škola je. Jednalo se o katolickou školu, kde měl hlavní slovo farář. Vyučovalo se náboženství, čtení, psaní a počty. Učitel zastával i práci varhaníka a pomocníka při církevních obřadech. Plat dostával v naturáliích, např. v roce 1691 dostal 40 měřic žita, 1a7/8 měr ječmene, 5 kop 40 sn. pšenice a stejné množství ovsa.

Od roku 1758 až do dnešní doby známe v souvislé řadě jména učitelů či nadučitelů, řídících učitelů neboli ředitelů. A od roku 1804 přesné stanoviště školní budovy.

Stávala v místě dnešního second handu, fit centra, vinotéky, vodo-topo, Vrága klimatizace a květinářství, na čísle 180. Až do roku 1852 byla jednotřídní, s bytem nadučitele a jeho pomocníka (podučitele). Následující rok rozšířená o 2 světnice, kuchyň a menší světničku.

V letech 1867/68 vypracoval říšský sněm novou ústavu, která se dotkla i školských zákonů. Vyučovací jazyk – němčina – se mohl nahradit v zemi obvyklým jazykem a řízení škol přešlo do rukou státu.

To už naše dvojtřídní škola nestačila, proto se školní a obecní rada usnesla na stavbě nové budovy naproti kostelu. Zplnomocněnec knížete Lichtenštejna, hrabě Westfallen, dokonce slíbil značný finanční obnos. Bohužel z malicherných, osobních a nepřátelských postojů některých občanů ze stavby sešlo.

Třetí třída a byt učitele se proto přestěhovala do místního hostince na čísle 176. Ze společné chodby se šlo jak do třídy, tak do hospody. Později obec od hostinského K. Mayera hospodu i s pozemky k ní náležející odkoupila a nastěhovala sem obecní hostinec z č. 177. V bývalé obecní hospodě pak vznikla pomocná učírna.

V roce 1887 se opět podnikaly kroky ke stavbě nové školy. Bylo vybráno místo, a dokonce odkoupená a zbouraná chalupa č. 181 od Štěpána Bršlici. Potřebný obnos sice hypoteční banka zamítla, ale to by nevadilo. Obec vlastnila značné pozemky, které chtěla pronajat, a zafinancovat tím stavbu. Tentokrát proti vystoupil farář Eduard Knoll, jehož kázání byla tak přesvědčivá, že se stavba zase neuskutečnila.

Potřetí se obyvatelé Nivnice rozdělili na dva tábory ohledně stavby nové školní budovy v roce 1891. Vyhráli ti, kteří podporovali přístavbu 1 třídy ke škole stávající.

C.k. okresní školní inspektor Antonín Šicha z Uh. Brodu opakovaně upozorňoval na neudržitelný stav. Žáků přibývalo a chyběly vyhovující prostory. Nakonec místní školní a obecní rada pronajala obecní pastviska a zelnice o rozloze 380 měřic továrníkovi K. Mayovi z Uh. Ostrohu a nájem vybrala na 12 let dopředu. I tentokrát se z důvodu křiku několika známých „rýpalů“ rozešla obecní rada bez úmluvy na dalším postupu. Už to vypadalo jako v předchozích případech, ale nakonec přece jenom dne 15.4.1899 bylo schváleno místo stavby nové školy i s nákresy. Postavit novou školu dostal za úkol stavitel Šaňák z Uh. Hradiště. Jednalo se o nám známou a do dnešních dnů stojící dolní školu.

V přízemí byla naplánovaná zimní tělocvična s šatnou, 2 pokoje s kuchyní pro nadučitele (ředitele), 2 byty pro 2 podučitele, ředitelna a 1 učírna (třída). V patře se nacházelo 5 učíren, sborovna a 2 kabinety.

27.8.1900 složil v Uh. Brodě služební přísahu nový nadučitel Josef Řehák. Ten se jako první ujal správy v nové škole.

Slavnostní svěcení nové budovy a zahájení školního roku bylo 8.9.1900. Místní hudební sbor vítal množství pozvaných hostů. V odpoledních hodinách se začal řadit průvod u obecního hostince a přítomní pomalu přešli do chrámu Páně. Po modlitbách se přesunuli k slavnostně vyzdobené škole. Obřad svěcení školy vykonal místní farář P. František Směták za přísluhy zdejšího kooperátora P. Rudolfa Vaňka, faráře z Hor. Němčí a bohoslovce z Korytné. Po svěcení vystoupili na tribunu, obestavenou členy místního sboru hasičů, se slovy slávy P. Rudolf Vaněk, c.k. okresní školní inspektor Antonín Šicha a starosta obce Štěpán Bartek č.112. Ten také odevzdal novému řediteli školy klíč od školní budovy. Církevní obřad byl ukončen v kostele, kam se všichni opět odebrali. Poté slavnost pokračovala na zahradě obecního hostince. Vyučování začalo 18.9.1900.

6.10.1900 výnosem c.k. ministerstva osvěty a vyučování č. 27518 dostala naše škola povolení k pojmenování: „JUBILEJNÍ ŠKOLA CÍSAŘE A KRÁLE FRANTIŠKA JOSEFA I.“

Vedle běžného vybavení tříd, jaké známe z dnešní doby, bych uvedla jednu zvláštnost před 100 lety běžně používanou, a to plivátka. Těmi byly vybaveny všechny školní místnosti.

Úklid a otápění školy měla doposud na starosti rodina nadučitele (ředitele). Od školního roku 1900/01 byli poprvé na údržbu a chod najatí zaměstnanci za plat.

I když byla zákonem stanovená povinná školní docházka, rodiče školáků ji respektovali velmi málo. Vzdělání bylo nadále považované za jakýsi zbytečný přepych. Děti školou povinné raději posílali za výdělkem „na panskou“ nebo jim ukládali různé domácí práce či opatrování mladších sourozenců.

Brzy po otevření nové školy se začal znovu řešit nedostatek místa k výuce. I tato škola byla dvakrát přistavovaná a navíc se vyučovalo ve třídách staré školy č. 180 a v pomocné učírně bývalého obecního hostince č. 177.

Ve školním roce 1926/27 bylo schváleno otevření dvoutřídní Živnostenské školy pokračovací. To už ale monarchii odzvonilo a naše dolní škola se honosila názvem: „NÁRODNÍ ŠKOLA J.A.KOMENSKÉHO A TOMÁŠE ZE ŠTÍTNÉHO.“

7.3.1935, v den výročí narození prezidenta republiky T.G.Masaryka, opět po zdlouhavých až liknavých jednáních, byl položen základní kámen ke stavbě nové školy – dnes známé horní. Během půl roku byla dvoupatrová budova postavená a předaná včetně vnitřního vybavení. 25.9.1935 jí bylo povoleno užívat název: „KOMENSKÉHO MĚŠŤANSKÁ ŠKOLA.“

Od roku 1935 jsou v Nivnici dvě školy, každá se samostatným vedením.

Současně zanikla Živnostenská škola pokračovací při obecné škole a vznikla Lidová škola hospodářská, v roce 1942 přejmenovaná na Lidovou školu zemědělskou. Užívala tříd měšťanské školy a vyučovali na ní i stejní učitelé. Byla zrušená při reorganizaci školství v roce 1953.

Při této změně školského systému se sloučily obě školy pod jednoho ředitele a jeden název: „OSMILETÁ STŘEDNÍ ŠKOLA.“ Pojmenování se v průběhu let ještě několikrát změnilo, ale vedení už zůstalo jenom jedno = jedna škola ve dvou budovách.

Ale ještě než došlo k nástupu komunistické strany a dalšímu vývoji ve školství, zasáhla do životů našich dědů II. světová válka (1939–1945). Koncem války se na školách neučilo. Dolní škola sloužila jako lazaret, kanceláře a sklady Rudé armádě. I když ředitel národní školy dal v červenci 1940 zapečetit a zakopat kroniky, při průchodu fronty byl archiv z větší části zničený. Zeď od kostela a střecha byla proražená granáty, byla vybitá všechna okna a značně poškozené bylo také vnitřní vybavení. Horní měšťanská škola na tom byla obdobně.

Koncem května 1945 sice začalo nouzové vyučování, ale pro nedostatek učitelů a později topiva probíhala úkolová výuka pouze 3× týdně asi hodinu v několika narychlo zasklených třídách.

Život žáků i učitelů se pomalu stabilizoval. Počty rozšířily i dojíždějící děti ze Slavkova, Hor. Němčí, Dol. Němčí, Korytné, Volenova a Suché Lozi.

Osm let po válce proběhla velká rekonstrukce horní školy a v roce 1992 byla slavnostně otevřená nová přístavba, která jí vtiskla současnou podobu.

Také dolní škola prošla průběžnou modernizací a celkovou generální opravou (1967 – 1970), při které byl mimo jiné přemístěn vchod do budovy. V těchto letech se vyučovalo pouze na horní škole.

zdroj:
OA UH SŠ Nivnice
OA UH Školní kronika obce Nivnice 1894–1922
OA UH Lidová škola zemědělská Nivnice 1935–1951