BOJ S OHNĚM
článek v Nivnických novinách 6/2009
Oheň, jeden ze čtyř živlů, doprovází lidstvo od pradávna. Jeho obrovskou sílu a energii využívá člověk ve všech oborech svého života. Oheň je velký pomocník, ale ne nadarmo se mu říká živel. Dokáže během chvilky zničit vše, co člověk budoval celé roky. Jeho ničivou sílu zná lidstvo stejně dobře jako tu, co pomáhá.
Mnohdy k neštěstí dojde neopatrností, jindy ho způsobí příroda sama bleskem nebo požár založí člověk schválně. Pravidelně se tak stávalo v různých válkách, kdy nepřátelská vojska vypalovala celé vesnice. Dokonce i vlastní vojáci zapálili úrodu, aby nepřítel neměl čím nakrmit armádu, koně a dobytek. V 17. a 18. stol. si takových vpádů od uherské hranice naši předci užili nespočet. O tom ale někdy příště.
Dnes bych chtěla přiblížit boj s ohnivým peklem obyvatel Nivnice
v 19. a 20. stol.
Za monarchie nečítá naše obec ani 300 domů. Přesněji měla
v roce 1838 nejvyšší číslo popisné 224, roku
1870 zde bylo 249 domů a o deset let později 290. Ty se táhly
ve dvou řadách podél nezpevněné, po dešti bahnité a rozježděné hlavní
cesty, kde uprostřed dominoval kostel. Těsně vedle sebe stojící domy byly
nízké s malými okénky, stavěné z nepálených cihel, tzv.
vepřovic či kotovic, kryté došky, později šindelem. Za nimi hospodářské
budovy a na konci humen dřevěné stodoly.
V roce 1800 lehla popelem polovina obce, od Hoštáků
až po Pragerův mlýn č.3, který stával v místech dnešní čtvrti
V Sadě. Oheň založil na čísle 89 voják, který byl chycený při
krádeži koní.
V roce 1846 vyhořelo 95 domů včetně fary,
ve které byly uloženy archivní záznamy o Nivnici. V r.
1858 započal nekontrolovatelný oheň na č. 116 a vzal
s sebou 60 stavení.
Případů, kdy oheň zničil stodoly se sklizenou úrodou či chlévy,
bylo také mnoho.
Hasičská trubka svolávala lidi z polí několikrát do roka. Hasit
pomáhali všichni. Zoufalství lidí, kteří přijdou o všechen svůj
majetek i střechu nad hlavou je v každé době stejný. Tehdy ale
měli pouze vědra na vodu, studny a nedaleký potok.
Později obec koupila dřevěnou ruční stříkačku a zřídila
požární nádrž, do které se vozila voda z potoka, ale i toto
opatření mělo malou účinnost.
Začátkem roku 1893 se sešlo několik občanů a založili v Nivnici Dobrovolnou jednotu hasičskou. První stanovy tohoto spolku byly schváleny c.k. místodržitelstvím 23.7.1893. První valná hromada se konala 21.11.1893 za účasti 33 nových nivnických hasičů.
Někdy v té době začalo přibývat domů. V roce 1868 přestala platit nedělitelnost gruntů, tzn. že hospodářství se mohlo rozdělit mezi více dědiců, kteří si přistavovali svoje domečky. Nejvíc se začalo stavit po roce 1924, kdy došlo k pozemkové reformě a parcelaci pozemků. V roce 1925 měla Nivnice už 583 domy a o tři roky později 612 domovních čísel.
Nejenom v čase roboty, ale i po jejím zrušení bylo běžné
nechávat malé děti samotné doma nebo s jejich ne o moc staršími
sourozenci.
A právě děti byly dost často příčinou vzniku požáru. Tak se
stalo například 16.11.1894, kdy celá vesnice byla
„pobouřena poplašným zvoněním a trubkou hasičskou.“
Manželé Bršlicovi, Hoštáky 70 odešli ráno na pole a zanechali
doma dvě dítka školou nepovinná, která si odpoledne udělala ve stodole
ohýnek. Ten den foukal prudký vítr, který přenesl plameny k sousedům
a ohromnou rychlostí pokračoval dál. Lidé i hasiči se čtyřmi
stříkačkami se snažili oheň omezit, ale nakonec museli před rozbouřeným
živlem sami utíkat. Do hodiny lehlo popelem 13 hospodářských budov,
1 stodola, 4 domy a 10 maštalí.
Také na čísle 391 založily oheň děti. Tehdy shořely i dva
sousední domy č. 345 a 349.
Dopadení žháři se většinou dočkali trestu. Šest let na Mírově si měl odsedět Fr. Bujáček, který v r. 1880 zapálil dům č.4 a vítr roznesl plameny i na dalších 13 domů, až po č.17. Kromě budov tehdy uhořelo i mnoho dobytka.
Ale ne vždy bylo koho trestat. Mnohdy byl požár způsoben bleskem, což se
nám v dnešní době zdá až neuvěřitelné. 8 domů
v blízkosti kostela bylo tak zničeno v r.1765.
A v roce 1895 kromě 5 domů vyhořelých od
blesku, bylo zabito i několik jalovic pasoucích se na poli.
Mnozí určitě víte, že kostel má od r.1906 novou věž. 23.6. v 13:15 hod. udeřil blesk do její špice, kterou zapálil a sám se následně rozdělil na tři proudy. Jeden sjel po střeše plechovým žlabem do okna a dovnitř kostela, kde poškodil na zdi visící obraz Křížové cesty – VIII. zastavení a dva proudy prorazily klenutí nad chorem a sjely do varhan, které poškodily.
Jak se zlepšuje životní úroveň lidí, tak se zdokonaluje i ochrana proti požárům. Na blesky máme hromosvody. Hospodyňky nemusí každé ráno zatápět v kamnech, aby uvařily a tím pádem nejsou časté požáry od otevřeného ohně či špatného komínu. Také děti už málokdo nechává bez dozoru. Zdokonalující se záchranný systém, hasící technika a pravidelně se školící hasiči nám už dlouhodobě zajišťují včasné omezení tohoto živlu tak, že se nerozšíří, jak tomu bývalo dříve.
Nepočítáme-li války, poslední největší požár byl v Nivnici r.1911, kdy z neznámé příčiny vyhořelo 20 domů ve Smrtné uličce.
zdroj:
MZA Brno matrika E67 č. 11749
OA UH obecní kronika 1923–1950
sborník Jak to u nás bývalo II. z r. 1955
soukromá kronika Fr. Bartka, nar. 1857