VÁNOCE KDYSI A DNES
článek vydaný v Nivniclých novinách č. 6/2010
Vánočním svátkům předchází advent. Tato postní doba, v různých církvích různě dlouhá, je přípravou na slavnostní narození Ježíše Krista. Datum Ježíšova narození je nám neznámý, protože nebyl zaznamenán. Příchod Božího Syna se začal slavit až ve 4. století v Římě a den 25.12. ztotožnili se starým pohanským svátkem. Přesto jsou Vánoce výhradně křesťanskou oslavou, do které dnes hojně proniká komerce. Např. označované neděle železné, bronzové, stříbrné či zlaté jsou pouze obchodním tahákem, které mají povzbudit lidi k utrácení a nakupování dárků.
V dobu adventní chodili před sto lety všichni obyvatelé Nivnice na roráty. Původ těchto ranních mší s liturgickým zpěvem lze vystopovat do doby Karla IV. Ženy a dívky se oblékaly do tmavých barev. Na hlavu si uvazovaly černé šátky a fěrtůšky oblékaly zpravidla tmavě modré. V 70. letech 20. stol. se roráty v naší obci přesunuly do večerních hodin.
V období adventu slaví svátek mnoho svatých. Jeden z nejuctívanějších je sv. Mikuláš, jehož svátek slavíme v den jeho úmrtí. Zemřel 6.12. ve 4. století. Kult tohoto spravedlivého a dobročinného biskupa se pomalu rozšířil do celého světa. Dal základ i ke vzniku fenoménu Santa Clause.
V Nivnici se začátkem minulého století slavil pouze večer před a v den sv. Mikuláše. Dům od domu chodil Mikuláš, oblečený za biskupa, v jedné ruce zvonek, v druhé proutek, kterým dostávaly děti, co se nechtěly modlit. Jeho hlučnou družinu tvořili čerti, smrtka s kosou, kominík, žid a policajt. Děti dostávaly za okna dárky jak doma, tak i u kmotrů a jiných příbuzných.
Dnes po obci potkáváme družinky čertů s Mikulášem už celý týden předem a tvoří ji mnohdy malé děti, které by samy měly čekat doma na výslužku.
V době, kdy se ještě v každé domácnosti přadlo, chodila ve svátek sv.Lucie – 13.12. – Luca. Osoba oblečená v bílém nosila v košíku vřetena, jimiž klepala po prstech špatné přadleny. Se zánikem přástek zanikla i tato tradice.
Advent a s ním spojený půst končí Štědrým dnem. Večeře je
slavnostní, i když ještě postní. Přísný půst se zachovával po
celý tento den. Dětem, aby vydržely bez jídla slibovali, že uvidí zlaté
prasátko.
Toho dne bylo mnoho práce a příprav na Vánoce, které začínají dnem
narození Páně – 25.12.
Hospodář s čeledí chystal krmení pro dobytek na celé svátky. Hospodyně pekly koláče a makovníky nejen pro domácí, ale i koledníky. Dětem se zdobil malý vánoční stromek, na který se uvazovala jablka, pozlacené ořechy, cukroví, skleněné ozdoby a barevné svíčky. Podle možností jim rodiče pořizovali také Betlém.
Pravidelné stavění Betléma, jako vánoční zvyk, se rozšířilo po
r. 1223, kdy si ho poprvé sestavil František
z Assisi. Vánoční stromek přišel mnohem, mnohem později a
v domácnostech postupně zatlačil tradici Jesliček.
Po setmění, než se rozsvítilo, modlíval se růženec. Poté doprostřed slavnostního stolu umístili ozdobený stromeček, na kterém zapálili svíčky a nachystali dárky. Hospodyně prostřela večeři a před jídlem se ještě jednou všichni společně pomodlili.
Po oplatku s medem následovala houbová polévka nebo kyselica. Pak bývala krupice, někde i ryby, koláče a ovoce. Kapr, coby štědrovečerní jídlo nemá dlouhou tradici a dnes ho většinou nahrazují vepřové či kuřecí řízky.
Lidé z chudších rodin vyšli po večeři na koledu. Zpívali pod okny a dostávali za to jídlo. Vesnice byla plná zpěvu vánočních písní a veselí. V době, kdy měla Nivnice ještě obecního pastýře, chodil po ulicích, troubil na trumpetu a práskal bičem.
Ve 4 hodiny ráno, v den Božího narození, začaly v kostele jitřní hodinky, po nich mše a zpívání koled. V tento slavnostní den se nic nedělalo, nenosila se voda, neustýlalo, nemetlo a dokonce se ani nezatápělo kvůli přípravě pokrmů. Jedli jídlo nachystané předchozí den. První svátek vánoční všichni trávili doma nebo v kostele při modlitbách a zpěvu písní, nechodili na besedy, hospody byly zavřené.
Až druhý svátek vánoční si šli vzájemně vinšovat: Šťastné a
veselé svátky Krista Pána narození, předně zdraví, pokoj svatý a po
smrti království nebeské. V kostele byla velká mše za mládence,
na kterou vybírali po domech chlapci došlí z vojny. Ti také
u oltáře drželi velké svíce – fakule. Odpoledne na požehnání
mívali mládenci ofěru na dobročinné účely. Večer potom v místních
hospodách hojně hrávali karty a ořechy. Druhý svátek vánoční má
svátek sv. Štěpán. V tento den se mohli právě mládenci vyvázat ze
služby. Na odchodnou jim hospodyně dávala upečený koláč.
Stejný zvyk dodržovala i děvčata, ale až 1. ledna, na Nový
rok.
Vánoce končí na Tři krále, v den Zjevení Páně. Narozenému Ježíši se přišli poklonit i mudrcové – králové, kterým později lidé dali jména Kašpar, Melichar a Baltazar. K tomuto svátku se váže další z řady zvyků – žehnání příbytků, kdy tři králové píší na dveře domů svěcenou křídou K+M+B+ letopočet. Písmena nejsou počáteční iniciály Tří králů, ale počáteční písmena latinského textu, který v překladu zní: Kristus žehnej tomuto domu. (po celý rok letopočtu napsaného za zkratkou).
Od roku 2000 se každoročně pořádají Tříkrálové sbírky na pomoc nemocným a sociálně potřebným lidem. Děti, převlečené za Tři krále, chodí koledovat a současně prosí o příspěvek do zapečetěné kasičky.
Vánoce před sto lety a dnes? Z hlediska dějin to není dlouhá doba, přesto můžeme pozorovat vytrácejícího se ducha Vánoc, které rychle směřují k povrchnosti. Kvůli soutěži, kdo bude mít největší stromek, nejdražší dárky, nejvíc jídla se lidé dokonce hloupě zadlužují a neuvědomují si, že Vánoce nejsou o penězích. Na Vánoce by se měl člověk zastavit, zpomalit a přemýšlet. Když už ne o původním smyslu Vánoc, tak aspoň o svém životě. O tom, jestli ke štěstí potřebuje dárky za tisíce nebo tolik pokrmů, které stejně nesní a po svátcích vyhodí.