Obsah Menu

KAŽDÝ NESEME SVŮJ KŘÍŽ

zradilo panstvo, těžko říci,
legenda železná a zlatá v krvi ležící,
příbuzný zradil jistě,
Branibory nechal na místě

vraždí, drancují, pálí, loví,
nikdo je však nezastaví,
sedmileté dítko chatrného zdraví,
strach má a jeho démoni se baví

viny otců padají na hlavy dětí,
vítězové dohody své pečetí,
hoch a vladař náš rozpolcený zůstává,
kterému strýci věřit má

blesk rozčísne oblohu, za chvíli hrom zaburácí,
panovník už mocný se ke svatým obrací,
pro napravení mrzkosti a odstranění pýchy,
musí se potrestat a zabít v sobě zloduchy

kočka zamňouká, zas to na něj padá,
až ji uvidí, do mdlob upadá,
psychózou trpí, fobií má ještě víc,
jsou chvíle, kdy neřídí vůbec nic

smích střídá slzy jako den a noc,
nelze nic předvídat, toť vyšší moc,
hledá světlo v temnotách, osudu se postaví,
sílu najde a triumf svůj tak oslaví

co nezmůže stříbro, dokáže chytrostí,
své místo na výsluní si vskutku zajistí,
nakonec mu všichni vzdají hold a u nohou klečí
přesto rod jeho pomalu končí a vymře po meči

…Václav II.

Komentář

Formát Texy