Obsah Menu

Dcery Marie Terezie

Marie Terezie přivedla na svět 16 dětí (11 dívek, 5 chlapců a jen 9 se dožilo dospělosti), které jejich matka použila ke svým politickým cílům. Stala se tak doslova tchýní Evropy.

Marie Terezie (13.5.1717 – 29.11.1780) a František Štěpán Lotrinský (8.12.1708 – 18.8.1765) spolu uzavřeli sňatek v únoru 1736 a za dobu jejich manželství přišlo na svět 16 dětí, z nichž pouze 9 se dožilo dospělosti.

Marie Alžběta (1737 – 1740) – zemřela ve 3 letech
Marie Anna – Mariana – abatyše ústavu šlechtičen v Praze na Hradčanech, zohyzděná po neštovicích
Mrie Karolína – zemřela po narození
Josef II. (13.3.1741 – 20.2.1790) – budoucí císař
Marie Kristýna -Mimi (13.5.1742 – 24.6.1798) – manžel sasko těšínský vévoda Albert Kazimír
Marie Alžběta (13.8.1743 – 22.9.1808) – zohyzděná neštovicemi žila v klášteře v Innsbruku
Karel Josef (1.2.1745 – 1761) – zemřel v 15. letech na neštovice
Marie Amálie – Mali (1746 – 18.6.1804) – manžel vévoda parmský Ferdinand Bourbonský, vévoda z Parmy a Piacenzy
Petr Leopold (5.5.1747 – 1.3.1792) – budoucí císař Leopold II., pokřtěný Petr na přání kmotry – ruské carevny
Marie Karolína (1748 – ?) – zemřela v dětství
Johana Gabriela (1750 – 1762) – zemřela na neštovice ve 12 letech
Marie Josefa (1751 – 1767) – zemřela v 16 letech na neštovice, v době příprav na vlastní svatbu s neapolsko-sicilským králem Ferdinandem IV. – toho si vzala její, o rok mladší sestra
Marie Karolína – Charlota (13.8.1752 – 8.9.1814) – manžel neapolsko-sicilský král Ferdinand IV.
Ferdinand Karel Antonín (1754 – ?) – generální guvernér rakouské Lombardie a zakladatel modenské větve Habsburků
Marie Antonie (2.11.1755 – 16.10.1793) – jako francouzská královna Marie Antoinetta popravená jakobíny
Maxmilián František (1756 – ?) – arcibiskup v Kolíně nad Rýnem

Marie Terezie se o výchovu svých dětí starala osobně, na rozdíl od jiných aristokratů té doby. Děti byly po narození svěřené vychovatelům a chůvám, ale ti museli pravidelně podávat hlášení a Marie Terezie pravidelně vydávala příkazy k jejich vývoji. Byla velmi přísná matka. Děti měly stanovený přesný rozvrh dne, musely dodržovat stravovací a hygienické návyky, od 6 let začaly pravidelné vyučování. Netrpělo se žádné rozmazlování a neposlušnost se trestala zvýšenou zbožností.
Musely se pravidelně několikrát denně modlit a navštěvovat bohoslužby.

Synové museli 2× do roka číst traktát ve francouzštině, který pro ně sepsal otec a dcerám byla vštěpována úcta a poslušnost k Bohu a budoucím manželům.

O osudech všech dospělých dětí rozhodovala přísná matka na základě politické situace. Všichni se museli podrobit její vůli, kromě jediné, nejmilejší dcery Marie Kristýny, která si sama mohla vybrat partnera.

MARIE KRISTÝNA (13.5.1742 – 24.6.1798)

Marie Kristýna, nazývaná Mimi, pokřtěná celým jménem Marie Kristýna Josefa Johanna Antonie se narodila ve stejný den (13.5.), jako její matka. Od malička byla protěžované dítě, což vedlo k žárlivosti od ostatních sourozenců. Byla velmi inteligentní a svou protekci uměla vždy výhodně využít.

Měla ráda společnost, dvorské slavnosti a divadla. Tady se seznámila se synem saského kurfiřta a polského krále
Augusta III., saským princem Albertem. Společenská propast mezi druhořadým princem a arcivévodkyní byla velká a spojení absolutně nemyslitelné. Pro Marii Kristýnu to ovšem byla zanedbatelná záležitost. Matka císařovna vyhověla.

Než se ale mladý pár mohl veřejně ukazovat spolu a být oddán ve šťastné manželství, uplynula nějaká doba. Tu si Mimi krátila lesbickými hrátkami se svojí švagrovou, manželkou budoucího císaře Josefa II.

Mezi tím Marie Terezie povýšila Alberta na polního maršálka a uherského místodržitele a nechala mu opravit a přebudovat prešpurský hrad. 8.4.1766 byla Mimi a Albertem oddána. Svatba dokonce probíhala v době smutku za zemřelého císaře Františka Štěpána. Svatebčané i výzdoba byla v černém.
Novomanžel přijal titul sasko-těšínský vévoda.

Jejich štěstí zakalilo narození mrtvé dcery v r.1767, horečka omladnic a neštovice. Marie Kristýna už nebyla schopná porodit dědice. Později adoptovali Leopoldova syna Karla.

Další ránou osudu pro Mimi byla smrt matky a tím pádem ztráta ochranitelské ruky. Následník a bratr Josef II. jí dal okamžitě pocítit svou nenávist.
Poslal je jako místodržitele do Nizozemí, kde začaly revoluční nálady proti Rakousku. Marie Kristýna s Albertem byli více méně rukojmí v rozbouřené zemi a Josef II. vydal příkaz na vojenské potlačení vzpoury.
listopadu 1789 manželé z Nizozemí utekli a stali se z nich emigranti v Bonnu.

Josef II. zemřel a Leopoldu II. se podařilo situaci trochu uklidnit. Mimi a Albert se na chvíli vrací do Nizozemí. To už jsou revoluční nálady také ve Francii. Albert nechá naložit 3 plné lodě jejich majetku a uměleckých pokladů do Hamburku a dále do rodných Drážďan, kde chtěli poklidně žít. Jedna loď nedoplula, ostatní um. předměty se později staly základem pro vídeňské Albertinum.
Za vlády Františka I. se přestěhují do Vídně.

Marie Kristýna zemřela 24.6.1798 po dlouhotrvajících bolestech žaludku. S manželem se rozloučila den před svou smrtí dopisem plným vyznání a lásky.
Albert žil v osamění a zemřel 10.2.1822

MARIE ALŽBĚTA (13.8.1743 – 22.9.1808)

Pátá dcera v pořadí dostala stejné jméno jako zesnulá prvorozená. Byla velmi temperamentní, veselá, ale také ješitná a marnivá dívka, která se ráda bavila. Marie Terezie musela vyměnit vychovatelku – ženu za přísného muže, aby dceru trochu zkrotila.

O velmi krásnou mladou dívku se ucházelo hned několik nápadníků. Bohužel v 60. letech 18. stol. propukla několikrát velká vlna epidemie neštovic, která zahubila velké množství obyvatel. Epidemie se nevyhnula ani císařskému dvoru. Také panovnice Marie Terezie už přijala poslední pomazání, ale nakonec se z nemoci zotavila.

U Marie Alžběty měla těžký průběh. Také dostala poslední pomazání, ale nakonec zázračně vstala z postele. Pohled do zrcadla byl pro ni velký šok. Po celém těle a obličeji jí zůstaly nehezké jizvy.

Arcivévodkyně zahořkla a odmítala se s kýmkoliv stýkat. Císařovna se spoluvladařem Josefem II. jí diplomatickými cestami hledali nápadníka. Nenašel se nikdo, kdo by chtěl znetvořenou nevěstu.
Marie Alžběta se začala chovat nevyzpytatelně a výstředně, až se okolí začalo bát její reakce a ostrého jazyka.

Císař Josef II. ji nesnášel a po smrti matky poslal sestru do kláštera. Nejprve do Ústavu šlechtičen do Prahy a na jaře 1781 do Innsbruku. Tady se musela podřídit přísnému řádu. Do Innsbruku si směla přinést pouze jedny šaty a příbor.

Z velmi krásné štíhlé dívky se stala velmi obézní poďobaná žena s ostrým jazykem, kterého se všichni báli.

V době napoleonských válek se s ostatními svěřenkyněmi kláštera přestěhovala do Vídně a posléze do Lince, kde začala dělat dobré skutky. V Linci nakonec zemřela a je tam i pochovaná.

MARIE AMÁLIE (únor 1746 – 18.6.1804)

Marie Amálie, zvaná Mali, byla podle matky paličatá, ale také chytrá a samostatná. Otec ji od dětství brával na lov a probudil v ní kromě této mužské zábavy i lásku k přírodě.

V dětství bývala často nemocná a při jednom klystýru, tehdejší metodě léčby, jí poranili tlusté střevo.

Později se zamilovala do prince Karla Augusta Falcko Zweibrückenského a doufala, že jí matka jako sestře Marii Kristýně sňatek povolí. Císařovna měla jiné plány – o pět let mladšího Ferdinanda Parmského z větve Bourbonů. Byl to bratr lesbické Isabely Parmské, manželky Josefa II.

Dva rozdílní lidé se k sobě vůbec nehodili. On nesebevědomý až slabomyslný, neotesaný až surový. Ona sebevědomá a silná osobnost, s výchovou k absolutní poslušnosti muže.

Svatba se konala v zastoupení 19.7.1769 ve Vídni. Zoufalá Amálie se potom vypravila na cestu do Parmy, vybavená písemnými přísnými instrukcemi o poslušnosti Boha a manžela, jako všechna její sestry.

Ferdinand byl podivínský panovník neschopný rozhodování a vlády ve své malé zemičce. Noci nejraději trávil v klášteře po boku mnichů a ve dne se modlil v kostele. Vladařské povinnosti zanedbával úplně nebo přerušoval kvůli hloupostem.

Marie Amálie nehodlala trávit čas nicneděláním a tolerováním manželova divného chování. Jezdila zemí, chodila mezi lidi a věnovala se lovecké vášni. Dokonce začala vydávat manželovým jménem některé dokumenty.
Když se to doneslo matce, ta vydala příkaz k její absolutní izolaci. Zakázala sourozencům Marie Amálie psát a odepisovat na dopisy nebo ji zvát na návštěvy.
Marie Amálie se ocitla v izolaci s okolním světem, po boku manžela, kterého se stranila. Císařský bratr Josef II. ji neměl rád, proto ani po matčině smrti nesměla do Vídně a žila nadále v osamění.

Své povinnosti k dynastii si ale splnila. Porodila 6 dětí – 4 dcery a 2 syny.

Nenáviděný manžel, vévoda Ferdinand zemřel v říjnu 1802. Marie Amálie požádala svého vládnoucího synovce Františka I. o nový domov. Ten jí kupodivu vyhověl a vánoce téhož roku už slavila v Praze na Hradčanech. Tady 18.6.1804 také zemřela a je pochovaná, v chrámu sv. Víta. Její srdce je pohřbeno u augustiánů ve Vídni.

MARIE KAROLÍNA (13.8.1752 – 8.9.1814)

Také tato arcivévodkyně dostala jméno po své zesnulé sestře. V dětství bývala často matkou napomínaná z nedbalých a neupřimných modliteb, nedbalého oblékání a nepříjemné mluvy.

7.4.1768 ji provdali za původního ženicha mrtvé sestry Marie Josefy – neapolsko-sicilského panovníka Ferdinanda IV. Svatba se konala v zastoupení v augustiánském kostele ve Vídni a ženicha zastupoval nevěstin bratr Ferdinand Karel Antonín.
Nevěsta měla na sobě vyšívané šaty z bílého atlasu. Po hostině, kde se jídla ani nedotkla, se převlekla do cestovních šatů z modrého sametu a zamířila do Itálie.

Písemné striktní pokyny přísné matky, 250 dvořanů a 57 vozů s výbavou a služebnictvem následovalo mladou nevěstu do jejího nového domova.
Po cestě musela navštívit v Innsbruku místnost, kde zemřel její otec a pomodlit se tam.
V Bologni ji čekal bratr, toskánský velkovévoda Leopold, který pro ni ve svém sídelním městě uspořádal maškarní ples a doprovodil ji na hranice Neapolského království.

Svého manžela poprvé uviděla v Portelle. Neapolsko-sicilský král Ferdinand IV. zdědil v 8 letech vládu nad Neapolí a Sicílií po svém otci španělském králi Karlu III. z rodu Bourbonů. Ve skutečnosti vládla regentská rada a mladý princ si mohl dělat co chtěl. Tak vyrostl v sobeckého, nezodpovědného a nevzdělaného muže se sklony k násilí.

Z jejich svatební noci se zachovalo písemné svědectví. Marie Karolína, zvaná Charlota píše, že by raději zemřela, než toto všechno prožila ještě jednou, prošla peklem a kdyby nebyla náboženstvím poučená k poslušnosti, raději by se zabila.
Nicméně porodila 17 dětí a to dokonce 2 v jednom roce (v lednu a listopadu 1775).

Na dvoře vládla přísná španělská etiketa. I ve velkých vedrech musela mít róbu zahalující krk a do postele nesměla sundat šněrovačku a ani rukavice. Obědy a pozdní večeře o několika chodech způsobily, že Marie Karolína brzy velmi ztloustla.
Jinak po paláci běhali psi, kočky a krysy a ničili nejenom koberce, ale i nábytek. Manžel klidně udělal potřebu do přenosného záchodu před návštěvou a ještě měl tendence to rozebírat. Země byla navíc velmi zaostalá.

Ani tato dcera Marie Terezie neposlechla příkazy své matky o poslušnosti a pustila se do boje. Nejprve s pomocí svého bratra Petra Leopolda v Toskánsku odstranila španělskou vládnoucí kliku a dosadila lidi věrné jí. Marie Karolína začala v neapolském království vládnou podle osvíceneckých ideí a manžel jí v tom kupodivu nebránil.

6.6.1772 se jí narodilo první dítě – dcera Marie Terezie, kterou provdala za Leopoldova nejstaršího syna Františka I. Další dcera Marie Luisa si také vzala Leopoldova syna Ferdinanda a i ostatní dcery měly za manžele své bratrance. Následky této dynastické politiky byly katastrofální.

V době napoleonských válek byla zarytou nepřítelkyní Francie a velmi těžce nesla sňatek své vnučky Marie Luisy s Napoleonem. Ten dosadil na neapolský trůn svou sestru Karolínu a tamní úřady obsadil svými lidmi. Marie Karolína žila v této době na Sicílii, trpící velkými depresemi.
Po Neapolském povstání proti Francouzům probíhaly od července 1799 do května 1800 veřejné popravy všech, co se zapletli s Francouzi. Královna odcestovala na dva roky do Vídně, kam dorazila v srpnu 1800.
Po korunovaci Napoleona císařem Francie a jeho vítězstvích v bitvách opět uprchla královská rodina na Sicílii. Poté, co Angličané donutili Ferdinanda vzdát se trůnu a zavedli na Sicílii anglickou ústavu, Marie Karolína opustila své království. Cestou do přístavu ji zdravili tisíce obyvatel, jen její manžel a děti se s ní nepřišly vůbec rozloučit. 2.2.1814 dorazila do Vídně, kde jí také vzdávali hold za neúnavný boj proti Napoleonovi.

Zde žila jenom pár měsíců s vnučkou a bývalou francouzskou císařovnou Marií Luisou a jejím synem Orlíkem.
Zemřela 8.9.1814 ve spánku na mrtvici a byla pohřbena v kapucínské hrobce.

Její manžel Ferdinand IV. se 2 měsíce po její smrti oženil se svojí milenkou a v neapolském království ještě vládl 10 let.

MARIE ANTONIE (2.11.1755 – 16.10.1793)

Potvrzením uzavření mírové smlouvy v květnu 1756 mezi Rakouskem a Francií měla být svatba na panovnické úrovni. K tomu vybrala císařovna Marie Terezie svou, ani ne roční, nejmladší dceru. Marie Antonie byla od malička vychovávána pro roli budoucí francouzské královny.

První svatba v zastoupení se konala o Velikonocích 1770, kdy ženicha zastupoval její bratr arcivévoda Ferdinand Karel Antonín, jako tomu bylo u sestry Marie Karolíny. Čtrnáctiletá nevěsta měla svou štíhlou postavu oblečenou do stříbrného brokátu.
21.4.1770 se vydala s četnými povozy na třítýdenní cestu. Sama měla k dispozici 2 přepychové kočáry. 7.5. ji u Štrasburku předali francouzské straně, kde se podle protokolu musela převléct z rakouských šatů do francouzských. S Francouzským králem Ludvíkem XV. a jeho vnukem a ženichem Ludvíkem XVI. se setkala o týden později u mostu přes řeku Berne na okraji compiégneského lesa.

Druhý svatební obřad se konal 16.5.1770 v zá­mecké kapli ve Versailles. Nevěsta měla tentokrát šaty z bílého brokátu a ženich roucho noviců řádu Svatého ducha.
Po hostině se podle tehdejšího zvyku hosté odeberou do ložnice, kde obřadně uloží novomanžele do postele a na okamžik zatáhnou závěsy kolem postele. Když novomanželé stále strnule leželi vedle sebe, poradil král vnukovi, aby přehodil nohu přes nohu své manželky – tím bylo manželství naplněno.
7 let se čekalo na opravdové naplnění tohoto manželství. Velmi plachý Ludvík XVI. navíc trpěl fimózou, která mu neumožňovala normální pohlavní styk. Musel se podrobit malé operaci.

Jejich prvním dítětem byla Marie Terezie Charlota, narozená v prosinci 1778. V roce 1781 následoval syn následník Ludvík Josef Xaver František. 27.3.1785 další chlapec Ludvík Karel a v červenci 1786 dcera Marie Sofie, která do roka zemřela.

Komentáře jsou uzavřeny